Marie na to řekla: „Má duše velebí Hospodina a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli, neboť si všiml ponížení své služebnice. Hle, od nynějška všechna pokolení budou vyprávět o mé blaženosti, neboť mi učinil veliké věci Ten, který je mocný. Jeho jméno je svaté a jeho milosrdenství k těm, kdo jej ctí, trvá od pokolení do pokolení.
Svou paží dokázal moc, rozehnal ty, kdo mají v srdci pyšné myšlenky. Mocné svrhl z trůnů a ponížené povýšil. Hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou. Ujal se Izraele, svého služebníka; pamatoval na milosrdenství – jak zaslíbil našim otcům – vůči Abrahamovi a jeho semeni až navěky.“ Marie pak u ní zůstala asi tři měsíce a potom se vrátila domů.
‚Nejchytřejší ze všech polních zvířat, která Hospodin Bůh učinil, byl had. Ten řekl ženě: „Opravdu vám Bůh zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“ „Ovoce stromů v zahradě jíst smíme,“ odpověděla žena hadovi. „Ale o ovoci stromu uprostřed zahrady Bůh řekl: ‚Nejezte z něj, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete.‘“ Na to had ženě řekl: „Určitě nezemřete! Bůh ale ví, že jakmile pojíte z toho stromu, otevřou se vám oči a budete jako Bůh: budete znát dobro i zlo.“ Když tedy žena viděla, že onen strom je dobrý k jídlu a lákavý na pohled, strom žádoucí k nabytí rozumu, vzala z jeho ovoce a jedla. Dala i svému muži, který byl s ní, a také on jedl. Tehdy se jim oběma otevřely oči a poznali, že jsou nazí. Svázali tedy fíkové listí a udělali si zástěrky.
Vtom ale uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se zahradou za denního vánku. Tehdy se Adam a jeho žena skryli před Hospodinem Bohem uprostřed stromů zahrady. „Kde jsi?“ volal Hospodin Bůh na Adama. Ten odpověděl: „Slyšel jsem v zahradě tvůj hlas a dostal jsem strach, protože jsem nahý. Proto jsem se skryl.“ „Kdo ti řekl, že jsi nahý?“ tázal se Bůh. „Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“ Adam odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby byla se mnou, ta mi dala z toho stromu, a tak jsem jedl.“
„Cos to udělala?“ řekl Hospodin Bůh ženě. „Had mě podvedl, a tak jsem jedla,“ odpověděla. Hospodin Bůh tehdy řekl hadovi: „Za to, cos udělal, budeš zlořečený mezi vším dobytkem i divokými zvířaty. Po všechny dny svého života polezeš po břiše a žrát budeš prach. Rozpoutám také nepřátelství mezi tebou a ženou i mezi tvým a jejím potomkem. On ti rozdrtí hlavu a ty mu rozdrtíš patu.“
Ženě řekl: „Rozmnožím útrapy tvého těhotenství, své děti budeš rodit v bolestech. Po muži budeš dychtivě toužit, on ti však bude poroučet.“ Adamovi řekl: „Protožes poslechl svou ženu a jedl ze zakázaného stromu, země bude kvůli tobě zlořečená! Po všechny dny svého života z ní budeš jíst v útrapách; bude ti plodit trní a bodláčí a ty budeš jíst polní byliny. V potu tváře budeš jíst svůj chléb, dokud se nevrátíš do země, neboť z ní pocházíš: Prach jsi a v prach se obrátíš!“ ‚
Když je důkladně zbičovali, zavřeli je do vězení a žalářníkovi poručili, aby je dobře hlídal. On je podle toho rozkazu zavřel do nejbezpečnější cely a pro jistotu jim dal nohy do klády. Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha; ostatní vězňové je poslouchali. Tu náhle nastalo veliké zemětřesení a celé vězení se otřáslo až do základů. Rázem se otevřely všechny dveře a všem vězňům spadla pouta.
Když se žalářník probudil a uviděl, že jsou všechny dveře vězení otevřené, vytasil meč a chtěl se zabít, protože myslel, že mu vězňové uprchli. Ale Pavel hlasitě vykřikl: „Nedělej to! Jsme tu všichni!“ Tu žalářník rozkázal, aby mu přinesli světlo, vběhl dovnitř a pln strachu padl před Pavlem a Silasem na kolena.
Pak je vyvedl ven a řekl: „Bohové a páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?“ Oni mu řekli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i všichni, kdo jsou v tvém domě.“ A začali jemu i všem v jeho domácnosti zvěstovat slovo Boží. Ještě v tu noční chvíli se jich ujal, očistil jim rány a hned se dal se všemi svými lidmi pokřtít.
Advent je v běhu každého roku tím časem, kdy se můžeme zastavit, zhodnotit a přemýšlet. Nní nutné ale myslet jen na to, co jsme zažili a čím jsme si prošli. Je to také čas naděje, která je ztělesněna v příchodu Mesiáše, na kterého během Adventu „čekáme“. Čas, kdy se můžeme s nadějí podívat do dalších dní. Víme totiž, že i když život není nikdy lehký, tak je nám nablízku někdo, komu můžeme důvěřovat.
3. bohoslužba, která proběhne od 18:00 večer, bude ve znamení hostů – hudbu obstará brněnsko-šumavská kapela Terebint a slovo Alexandr „Saša“ Flek autor Parabible a jeden z týmu překladatelů / autorů skvělé a velmi moderní Bible 21. Bude to jistě stát za to a tak zvěte své kamarády a známé – přes naše sociální sítě a nebo jim jen napište anebo zavolejte. Případně si doneste svoje Parabible pro podpis od Saši 😉
Závěrečnou bohoslužbou adventu také uzavřeme společně tento rok jak Večeří Páně, tak i následným obědem. Budeme tak moci spolu ještě probrat vše, co jsme zažili – a nebylo toho opravdu málo.
Rok 2019, který máme téměř za sebou, nebyl pro mnohé z nás vůbec lehký. Na povrch vyplavaly manželské krize, osobní těžkosti a zápasy, nemoci dětí i dospělých. Na druhou stranu jsme ale byli svědky i radostných událostí. Měli jsme několik křtů a také svateb. Na bohoslužbách se objevují noví lidé, někteří se zapojují do života společenství.
Máme tak naději do příštího roku, že naše snažení není prázdé mlácení slámy, ale má smysl.
Jak jste se letos těšili na Vánoce? Očekávání každého z nás se určitě trochu lišila. Někdo se těší na čas s rodinou, někdo na vánoční dárky, a někdo má zase od začátku prosince stres, aby se všechno zvládlo a stihlo připravit. Očekávání a možná i obavy jsou různé.
Jako křesťané o Vánocích slavíme, že do často temného a nefungujícího světa přinesl Ježíš svým narozením světlo a naději. To bylo vlastně „motto“ našich letošních vánočních bohoslužeb: „A to světlo ve tmě svítí a tma je nepohltila.“ V předvečer Štědrého dne jsme si spolu tuhle vánoční zvěst připomínali. Celým večerem nás provázela kapela, zpívali jsme spolu Bohu chvály a četli jsme příběh o Ježíšově narození z nově vydané Parabible.
Jakou měla tahle večerní, více hudebně laděná, bohoslužba atmosféru? Podívejte se do galerie níže na fotky. Setkáme se spolu zase po novém roce, poprvé v neděli 6. 1, jako vždy od 10:00 v sále Otevřené zahrady (Údolní 33). Jste zváni přijít, rádi Vás uvidíme! Read More
Toto mi řekl Hospodin, když mě pevně uchopil svou rukou a varoval mě, abych se nevydával cestou tohoto lidu: „Neříkejte zrada všemu, co tento lid nazývá zradou. Čeho se oni bojí, toho se nebojte a nelekejte se. Jen Hospodin zástupů ať je vám svatý – před ním mějte bázeň, jen z něho mějte strach. On se vám stane svatyní, oběma domům Izraele však bude kamenem úrazu a skálou pádu; obyvatelům Jeruzaléma bude pastí a osidlem. Mnozí se o něj zarazí, padnou a zraní se, chytí se do pasti, v níž uvíznou.“ Uzavři svědectví, zapečeť Zákon mezi mými učedníky. Budu očekávat na Hospodina, jenž skryl svou tvář před domem Jákobovým; budu na něj čekat s nadějí.
Hle – já a děti, které mi dal Hospodin, jsme v Izraeli jako divy a znamení od Hospodina zástupů, který přebývá na hoře Sion. Jistě vám řeknou: „Ptejte se věštců a duchařů, kteří šeptají a šveholí.“ To se lid nemá ptát svého Boha? To se má ptát mrtvých na živé? K Zákonu a svědectví! Pokud však nechtějí, pak ať si říkají slova, v nichž není žádné světlo. Lid potom bude bloudit zemí zbědovaný a hladový. Zoufalý hladem pohlédne vzhůru a bude zlořečit svému králi i svému Bohu. Pohlédne na zemi a hle – soužení a tma, děsivé černo a bezvýchodná temnota! Soužená země však nezůstane v tmách.
Tak jako dříve ponížil zemi Zabulon a zemi Neftalí, tak nakonec oslaví při cestě k moři, za Jordánem, Galileu pohanů: Lid, který chodil v temnotách, veliké světlo uvidí, těm, kdo žili v zemi stínu smrti, světlo zazáří. Rozmnožil jsi tento národ, jeho radost jsi rozhojnil, a tak se radují před tebou, jako se radují při sklizni, jako se veselí vojáci, když se dělí o kořist. Rozlámeš jho, jež ho tížilo, prut šlehající jeho rameno i hůl jeho utiskovatele jako při midiánské porážce.
Veškerá obuv válečná i roucha krví zbrocená budou určena k spálení, budou pohlcena plameny. Vždyť se nám narodilo dítě, byl nám dán syn; na jeho ramenou spočine vláda a bude nazýván: Podivuhodný rádce, Mocný Bůh, Otec věčnosti, Kníže pokoje. Jeho vláda stále poroste a jeho pokoj bude bez konce. Na Davidově trůnu usedne, aby vládl jeho království, aby je ustanovil a upevnil právem a spravedlností od toho dne až navěky. Horlivost Hospodina zástupů to způsobí!
Když se narodil Ježíš v judském Betlémě za dnů krále Heroda, hle, mudrci od východu se objevili v Jeruzalémě a ptali se: „Kde je ten právě narozený král Židů? Viděli jsme na východě jeho hvězdu a přišli jsme se mu poklonit.“ Když to uslyšel Herodes, znepokojil se a s ním celý Jeruzalém; svolal proto všechny velekněze a zákoníky lidu a vyptával se jich, kde se má Mesiáš narodit.
Oni mu odpověděli: „V judském Betlémě; neboť tak je psáno u proroka: ‚A ty, Betléme, v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými, neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.‘“ Tehdy Herodes tajně povolal mudrce a podrobně se jich vyptal na čas, kdy se hvězda ukázala. Potom je poslal do Betléma a řekl: „Jděte a pátrejte důkladně po tom dítěti; a jakmile je naleznete, oznamte mi, abych se mu i já šel poklonit.“
Oni krále vyslechli a dali se na cestu. A hle, hvězda, kterou viděli na východě, šla před nimi, až se zastavila nad místem, kde bylo to dítě. Když spatřili hvězdu, zaradovali se velikou radostí. Vešli do domu a uviděli dítě s Marií, jeho matkou; padli na zem, klaněli se mu a obětovali mu přinesené dary – zlato, kadidlo a myrhu.
Potom, na pokyn ve snu, aby se nevraceli k Herodovi, jinudy odcestovali do své země.
Když spatřil zástupy, vystoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Tu otevřel ústa a učil je:
Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.
Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.
Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
Blaze milosrdným, neboť oni dojnou milosrdenství.
Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.
Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.
Blaze těm, kdo jsou pronásledování pro spravedlnost, neboť jejich je království nebeské.
Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.
Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.
Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.
Vánocemi končí pro křesťany období adventu, po kterém bychom se chtěli poohlédnout – tak, jak jsme jej v našem společenství strávili. Advent, to je pro nás křesťany očekávání na příchod Ježíše Krista, v kterého věříme. O smyslu a významu Ježíšova příchodu byla v letošním adventu některá z kázání, které jsme v průběhu 4 adventních nedělí slyšeli. Dnešní neděli jsme si pak připomínali Ježíšův příchod na zem. Po celou dobu adventu nám také na bohoslužbách hrál rozšířený vánoční band :-).
A jak vypadala dnešní bohoslužba, ve které jsme si připomínali Ježíšův příchod? Na několik fotek, které zachytil náš fotograf David, se můžete podívat v galerii níže. Read More
V neděli 6. 12. 2015 měl kázání Václav Kadlec. Mluvil o tom, že Ježíš nelpěl a nezakládal si na tom kdo je a odkud je – sám sebe vyprázdnil a sestoupil z nebe, když odložil svoji svrchovanou pozici. Udělal to kvůli druhým. Ježíšova smrt nebyla nehodou, ani odrazem hněvu, byla Božím záměrem a vyjádřila jeho poslušnost Bohu.
Na nahrávce kázání jsou také čtené texty z Písma, které s kázáním blízce souvisejí. Pokud si chcete některé pasáže třeba připomenout a nebo jste s námi nemohli být, tak záznam kázání je možné pustit níže a nebo stáhnout zde, pokud Váš prohlížeč neumožňuje přímé přehrání.
