Postní doba je obdobím duchovní obnovy a přípravy na Velikonoce. Je to čas pro zamyšlení, modlitbu a změnu.
Chtěli bychom vám nabídnout možnost prohloubit svůj duchovní život během předvelikonočních modliteb od 15. 3. do 29. 3.
Podobnou iniciativu jsme vyzkoušeli v adventu 2023. Tentokrát budeme mít kromě individuálních modliteb jedno společné setkání ve čtvrtek 21. 3. od 18:00 na Mahenové 7.
Pro inspiraci jsme připravili několik témat, za které se můžeme modlit. Můžete se taky zapsat na konkrétní den, kdy si pro modlitby vytvoříte prostor. Přidejte se také, více informací najdete zde.
2024-03-29: Upraveny informace o opékání. Přineste si špekáčky sebou, ostatní věci zabezpečíme
Velikonoční výlet 2024
Tak jako i minulý rok, plánujeme Velikonoční výlet. Minulý rok jsme ušli kolem 12 km. Tenhle rok bude trasa trochu delší (cca 14km). Přihlásit se můžete tady. Pokud vám link nefunguje, stačí poslat email na wyrexkz2@duck.com s předmětem „Přihláška na Velikonoční Výlet“ a obsahem:
9:13 – Bus 303 – Zoologická zahrada – Veverská Bítýška, náměstí
9:34 – Začátek výletu – Veverská Bítýška, náměstí
??:?? – Chata u Vychodilových, opečeme si špekáčky nebo co si přinesete. Chleba a další věci zabezpečíme.
Můžete se připojit na libovolném místě, po začátku pěší trasy to ale bude komplikovanější. Pokud se nepřipojíte na hl. nádraží dejte to prosím do poznámky abychom vás nehledali.
Přibližná pěší trasa je na mapě níže. Je možné udělat úpravy podle počasí, stavu trasy a dalších okolností. Očekávejte jarní bláto. V Jinačovicích by měla byt otevřená hospoda, ale pro jistotu doporučuji sebou vzít svačinu a vodu.
„Neboť tak Bůh miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něj věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ Bible
Ježíš přišel na svět jen proto, aby zemřel místo nás. Z obrovské a nepochopitelné lásky k nám lidem. Tohle jsou Velikonoce a takhle jednoduché je ve skutečnosti celé křesťanství.
O letošních Velikonocích jsme si ale mohli ještě víc než kdy jindy také uvědomit, že možnost společně se scházet, číst veřejně Bibli, chválit Boha písněmi nebo o Něm mluvit s našimi blízkými, není nudná povinnost, ale velká výsada. Letošní velikonoční útoky na Srí Lance jsou toho jen dalším důkazem.
Stejně jako jsme si ničím nezasloužili milost v podobě oběti Ježíše Krista, nezasloužili jsme si ničím ani místo, kde jsme se narodili. V naší zemi máme ty nejlepší podmíky k tomu, být světlem a solí lidem okolo nás.
Letošní Velikonoce v Na Cestě se tak nesly především v atmosféře radosti a vděčnosti.
Oslavili jsme je dvěmi společnými bohoslužbami a zakončili je společným výletem v okolí brněnské přehrady. Pokud jste s námi letošní Vellikonoce nemohli oslavit, můžete si v galerii prohlédnout alespoň fotografie ze všech tří velikonočních akcí a v podcastech najdete k poslechu také obě velikonoční kázání.
Na úsvitu neděle se Marie Magdaléna a ta druhá Marie vypravily k hrobu. Nastalo silné zemětřesení. Boží anděl sestoupil s nebe, odvalil kámen a sedl si na něj. Zářil jako blesk a jeho oděv byl bílý jako sníh. Strážci byli tak vyděšeni, že se nemohli ani hnout. Anděl promluvil k ženám: „Nebojte se, vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Ale on tu již není, vstal opět k životu, jak to předpověděl. Pojďte se podívat do hrobu. A teď si pospěšte a řekněte jeho učedníkům, že vstal z mrtvých a jde napřed do Galileje, kde ho uvidíte. To jsem vám měl vyřídit.“
S bázní, a přece s velkou radostí opustily ženy rychle hrob a běžely to oznámit učedníkům. Na cestě se setkaly se samým Ježíšem. Pozdravil je a ony padly na kolena a objímaly jeho nohy. Ježíš jim řekl: „Nebojte se, jen jděte za mými bratry a řekněte jim, ať jdou do Galileje a tam se setkáme.“ Po odchodu žen se někteří strážci odebrali do města, aby ohlásili velekněžím všechno, co se stalo.
Ti hned svolali poradu s ostatními židovskými představiteli, aby se dohodli, co dělat. Potom štědře podplatili vojáky, aby mluvili shodně s nimi: „V noci jsme usnuli, a zatímco jsme spali, přišli Ježíšovi učedníci a ukradli jeho tělo.“ Pak vojákům slíbili, že doslechne-li se o tom místodržitel, uchlácholí ho a postarají se, aby z toho vyvázli bez nepříjemností. Vojáci si tedy vzali peníze a rozhlašovali, k čemu byli navedeni. Tato verze se mezi židy rozšířila, takže tomu věří dodnes.
1 Korintským 15:13-14
Jestliže není zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus! A jestliže nebyl vzkříšen Kristus, pak je naše kázání k ničemu; celá vaše víra je k ničemu!
Vojáci ho odvedli do místodržitelského dvora a svolali celou setninu. Navlékli mu purpurový plášť, upletli trnovou korunu, vsadili mu ji na hlavu a začali ho zdravit: „Buď zdráv, židovský králi!“ Bili ho po hlavě holí, plivali na něj, klekali na kolena a padali před ním na zem. Když se mu dost naposmívali, svlékli mu purpurový plášť a oblékli ho zase do jeho šatů. Pak ho vedli ven, aby ho ukřižovali.
Cestou přinutili nějakého Šimona z Kyrény, otce Alexandrova a Rufova, který šel z venkova, aby mu nesl kříž. A přivedli ho na místo zvané Golgota, což v překladu znamená ‚Lebka ‘. Dávali mu víno okořeněné myrhou; on je však nepřijal. Ukřižovali ho a rozdělili si jeho šaty; losovali o ně, co si kdo vezme. Bylo devět hodin, když ho ukřižovali. Jeho provinění oznamoval nápis: „Král Židů.“
S ním ukřižovali dva povstalce, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. Tak se naplnilo Písmo: ‚Byl započten mezi zločince.‘ Kolemjdoucí ho uráželi: potřásali hlavou a říkali: „Ty, který chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej postavit, zachraň sám sebe a sestup z kříže!“ Podobně se mu mezi sebou posmívali velekněží spolu se zákoníky. Říkali: „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Ať nyní sestoupí z kříže, ten Mesiáš, král izraelský, abychom to viděli a uvěřili!“ Tupili ho i ti, kteří byli ukřižováni spolu s ním.
Když bylo poledne, nastala tma po celé zemi až do tří hodin. O třetí hodině zvolal Ježíš mocným hlasem: „Eloi, Eloi, lema sabachtani?“, což přeloženo znamená: ‚Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?‘ Když to uslyšeli, říkali někteří z těch, kdo stáli okolo: „Hle, volá Eliáše.“ Kdosi pak odběhl, namočil houbu v octě, nabodl ji na prut a dával mu pít se slovy: „Počkejte, uvidíme, přijde-li ho Eliáš sejmout.“ Ale Ježíš vydal mocný hlas a skonal. Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů. A když uviděl setník, který stál před ním, že takto skonal, řekl: „Ten člověk byl opravdu Syn Boží.“
Žalm 22
Pro předního zpěváka. Podle „Laně za ranních červánků “. Davidův. Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Daleko spása má, ač o pomoc volám. Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci. Ty jsi ten Svatý, jenž trůní obklopen chválami Izraele. Otcové naši doufali v tebe, doufali, tys jim dal vyváznout. Úpěli k tobě a unikli zmaru , doufali v tebe a nebyli zahanbeni. Já však jsem červ a ne člověk, potupa lidství, povrhel lidu.
Všem, kdo mě vidí, jsem jenom pro smích, šklebí se na mě, potřásají hlavou: „Svěř to Hospodinu!“ „Ať mu dá vyváznout, ať ho vysvobodí, když si ho oblíbil!“ Ty jsi mě vyvedl z života matky , chovals mě v bezpečí u jejích prsou. Na tebe jsem odkázán už z lůna, z života mé matky ty jsi můj Bůh. Nebuď mi vzdálen, blízko je soužení, na pomoc nikoho nemám! Množství býků mě kruhem svírá, bášanští tuři mě obstoupili. Rozevírají na mě tlamu jak řvoucí lev, když trhá kořist. Rozlévám se jako voda, všechny kosti se mi uvolňují, jako vosk je mé srdce, rozplynulo se v mém nitru. Jako střep vyschla má síla, jazyk mi přisedl k patru. Vrháš mě do prachu smrti!
Smečka psů mě kruhem svírá, zlovolná tlupa mě obkličuje; sápou se jako lev na mé ruce a nohy, mohu si spočítat všechny své kosti. Pasou se na mně svým zrakem. Dělí se o mé roucho, losují o můj oděv. Nebuď mi vzdálen, Hospodine, má sílo, pospěš mi na pomoc! Vysvoboď mou duši od meče, chraň jediné, co mám, před psí tlapou; zachraň mě ze lví tlamy, před rohy jednorožců! – A tys mi odpověděl.
Ježíš na Velký Pátek umřel na kříži kvůli proviněním a hříchům každého z nás. Po jeho smrti ho z kříže sundali a dali do hrobu. Příběh tu zdánlivě končí a ticho soboty, která po pátku následuje, se zdá být až hrozivé. Naštěstí po sobotě přišla neděle a s ní prázdný hrob. Velikonoce dostaly konečný a úplný rpozměr a hloubku. Ježíš vstal z mrtvých. Nejen, že svou obětí splatil dluh, který každý vůči Bohu máme, ale také svým vzkříšením porazil smrt samotnou.
Díky tomu věříme, že smrt není konečnou stanicí. Je začátkem něčeho nového, kdy budeme s Bohem důvěrně blízko. A jak že to bude přesně vypadat? Budou v nebi opravdu ulice ze zlata? Nebude na věčnosti jen velká nekonečná nuda? To nikdo z nás přesně neví. A ani na tom až tolik nesejde – důležité je, že budeme s Ním.
Na bohoslužbě jsme prožili několik radostných věcí. Zpívali jsme spolu Bohu chvály, četli z Bible a poslouchali kázání od Františka Brücknera o vzkříšeném Ježíši a naší sázce na jednu kartu, která se vyplatí. Také jsme přijímali za členy sboru Marka s Verčou a strávili jsme čas po bohoslužbě u společného oběda. V galerii od Davida níže můžete nasát atmosféru celé bohoslužby.
Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat. Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu. Říkaly si mezi sebou: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?“ Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký. Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho; i zděsily se. Řekl jim: „Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položili. Ale jděte, řekněte jeho učedníkům, zvláště Petrovi: ‚Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl.‘“ Ženy vyšly a utíkaly od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas. A nikomu nic neřekly, neboť se bály.
Když Ježíš ráno prvního dne po sobotě vstal, zjevil se nejprve Marii z Magdaly, z níž kdysi vyhnal sedm démonů. Ona to šla oznámit těm, kteří bývali s ním a nyní truchlili a plakali. Ti, když uslyšeli, že žije a že se jí ukázal, nevěřili. Potom se zjevil v jiné podobě dvěma z nich cestou, když šli na venkov. Ti to šli oznámit ostatním; ale ani těm nevěřili. Konečně se zjevil samým jedenácti, když byli u stolu; káral jejich nevěru a tvrdost srdce, poněvadž nevěřili těm, kteří ho viděli vzkříšeného.
Čtení: 1.Korintským 15:13-22
Není-li zmrtvýchvstání, pak nebyl vzkříšen ani Kristus. A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, pak je naše zvěst klamná, a klamná je i vaše víra, a my jsme odhaleni jako lživí svědkové o Bohu: dosvědčili jsme, že Bůh vzkřísil Krista, ale on jej nevzkřísil, není-li vzkříšení z mrtvých. Neboť není-li vzkříšení z mrtvých, nebyl vzkříšen ani Kristus.
Nebyl-li však Kristus vzkříšen, je vaše víra marná, ještě jste ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti, kteří zesnuli v Kristu. Máme-li naději v Kristu jen pro tento život, jsme nejubožejší ze všech lidí! Avšak Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli. A jako vešla do světa smrt skrze člověka, tak i zmrtvýchvstání: jako v Adamovi všichni umírají, tak v Kristu všichni dojdou života.
Čtení: Filipským 1:21-24
Život, to je pro mne Kristus, a smrt je pro mne zisk. Mám-li žít v tomto těle, získám tím možnost další práce. Nevím tedy, co bych vyvolil, táhne mne to na obě strany: Toužím odejít a být s Kristem, což je jistě mnohem lepší; ale zůstat v tomto těle je zase potřebnější pro vás.
Velikonoce – volno a prázdniny, nebo nejdůležitější křesťanské svátky?
Před letošními Velikonocemi zveřejnil Český Rozhlas průzkum, který prováděl napříč českou společností. V průzkumu se zjistilo, že stále více Čechů vnímá Velikonoce jen jako volno a prázdniny (odpověděla tak bezmála polovina dotázaných). Množství těch, kteří vnímají Velikonoce jako svátek – navíc spojený s křesťanstvím pomalu ale jistě ubývá.
Navzdory tomuto trendu v naší společnosti jsme se společně sešli a připomínali si události Velkého pátku, které před asi 2000 lety pohnuly světem. Jako křesťané věříme, že Velikonoce jsou těmi nejdůležitějšími událostmi k připomínání – ani Vánoce neobstojí – i když spolu s Velikonocemi velmi úzce souvisí.
Na večerní bohoslužbě jsme skrze společné chvály, čtení z Bible a kázání Pepy Horského znovu prožili hloubku všech velikonočních událostí, které se završily v Ježíšově ukřižování. Bez něho celé křesťanství nedává smysl. Věříme, že na sebe tenkrát Ježíš vzal všechna naše provinění a překonal propast, která byla mezi námi a Bohem. Věříme, že nás Bůh zve do osobního vztahu a má upřímný zájem o náš život.
V galerii níže od Davida se můžete podívat, jak to na naši Velkopáteční bohoslužbě vypadalo.
Přijměte také pozvání na nedělní bohoslužbu, která začne v 10:00 v Otevřené zahradě. Budeme si připomínat další z mezníků světových dějin – Ježíšovo zmrtvýchvstání. Read More
Ježíš jim na to řekl: „Blíží se chvíle, kdy dílo Božího Syna bude dovršeno. Pšeničné zrno, které není zaseto do země, se sice zachová, ale zůstane samo a bez užitku. Zaseté zrno odumírá, aby mohlo vzklíčit a přinést hojný užitek. Ten, kdo hledá jen vlastní prospěch, prohraje všechno, kdo mi však dá svůj život k dispozici, bude zachráněn pro věčnost. Svěřit mi svůj život znamená následovat důsledně mého příkladu. To znamená jít cestou radosti i utrpení. Takového služebníka si i můj Otec váží. Nyní mne svírá úzkost. Mám říci: Otče, uchraň mne toho, co se na mne valí? Ne, tím bych zradil svoje poslání.
Čtení: Jan 6
Ježíš jim místo odpovědi řekl: „Stále ještě nechápete pravý smysl mých činů. Hledáte mne teď jen proto, že jsem vás včera nasytil. Proč se staráte pořád o tak pomíjivé věci, o jídlo a pití? Usilujte o duchovní pokrm, kterým byste rostli pro věčný život. Nabízím vám ho, protože mne k tomu pověřil Bůh, můj Otec.“ „A co bychom měli dělat, abychom se Bohu líbili?“ ptali se. „Bůh od vás žádá jenom jedno,“ odpověděl. „Věřte v jeho Syna, kterého poslal!“ „Jak nám dokážeš, že jsi Bohem poslaný Mesiáš?“ namítli někteří. „Ty jsi sice nasytil několika chleby zástup, ale Mojžíš dělal pro naše předky na poušti větší zázraky. Je přece o něm psáno: ‚Sytil je manou – chlebem z nebe.'“ „Ten chléb jim nedával Mojžíš, ale můj Otec,“ řekl na to Ježíš. „On vám nabízí pravý chléb a tím i život věčný.“ „Pane,“ prosili ho lidé, „dávej nám ten chléb pořád!“ „Já jsem ten životodárný chléb. Kdo přijde ke mně, nebude už nikdy hladovět, a kdo ve mne uvěří, nebude nikdy žíznit,“
Velikonoce jsou pro křesťany největšími svátky z celého roku. O Velikonocích se totiž staly ty nejklíčovější události, bez kterých by celé křesťanství nedávalo smysl. V pátek si připomínáme Kristovu oběť na kříži. V neděli pak Kristovo slavné a důležité z mrtvých vstání, které páteční oběť postavilo do správného světla a dalo jí pravý smysl a perspektivu.
To, jak jsme prožili Velikonoce 2017 v Na Cestě, si můžete připomenout a prohlédnout nejen na fotografiích (děkujeme Davidovi), které jsou v galerii níže. Připomenout si můžete také velkopáteční kázání Josefa Horského, který se mluvil o dokonalosti Kristovy oběti, a nebo nedělní kázání Františka Brücknera, který se zaměřil na její smysl. Read More
