ČTENÍ: 1.Jan 2:1-11
1 Přátelé, chci vám zdůraznit, abyste nezůstávali v hříchu. Jestliže však někdo zhřeší, má u Boha Obhájce – Ježíše Krista.
2 On, jediný bez hříchu, byl potrestán na našem místě, a proto viny naše i celého světa mohou být odpuštěny.
3 Jestliže dbáme na to, co nám ukládá, můžeme si být jisti, že ho známe.
4 Neprávem se k němu hlásí, kdo se mu nepodřizuje.
5 V tom, kdo se řídí jeho slovem, se uskutečňuje Boží záměr. Poslušnost je dokladem naší sounáležitosti s ním.
6 Každý, kdo se k Ježíši přiznává, má žít jako on.
7 Milí, nepíšu vám nic nového. Již ve Starém zákoně je nám uloženo, abychom milovali.
8 Nové je to, že se tato láska uskutečnila v Kristu. On je to pravé světlo, které rozptyluje temnotu. To se má projevit i na nás:
9-11 Kdo nenávidí bližního, tápe ve tmě a neví, kam jde. Kdo miluje bližního, setrvává ve světle a nepřekáží nikomu v cestě.
Téma: Zůstávejme ve světle
Hned na začátku druhé kapitoly slyšíme „zase“ o hříchu. „Jako bychom nedělali nic jiného, než od rána do večera hřešili“ – tak si to může někdo vyložit. Jan to ale tak nemyslí. Jan říká: pokud jste zhřešili, musíte to vyřešit. Nemůžete dělat, jakoby se nic nestalo. Nevyřešený hřích nás totiž odděluje od Boha. A vrací nás ze „světla“ do „tmy“, přestože budeme i nadále tvrdit, že žijeme ve „světle“.
Tím poznávacím znamením, zda žijeme ve světle, či zůstáváme ve tmě, je láska k „bližním“. A kdo je můj bližní? Každý, kdo potřebuje projev lásky. I ten, kdo je mým nepřítelem.
Dokážeme-li pozitivně myslet i o svých nepřátelích, zůstáváme v Boží blízkosti (ve světle). Žít ve světle je osvobozující. Král David to skvěle vyjádřil v Žalmu 32: Šťastný je ten (blaze tomu), jemuž jsou odpuštěny viny, jehož hříchy jsou pohřbeny.
Přeji „šťastné“ prázdninové dny.
P.S. V neděli si řekneme něco k tomu, jaké to je být milovaným Božím dítětem. Těším se na setkání s vámi.
Pepa