Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Hospodine, Bože můj, jsi neskonale velký, oděl ses velebnou důstojností. Prameny vysíláš do potoků, které mezi horami se vinou. Napájejí veškerou zvěř polí, divocí osli tu hasí žízeň. Při nich přebývá nebeské ptactvo, ozývá se v ratolestech. Ze svých síní zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla. Dáváš růst trávě pro dobytek i rostlinám, aby je pěstoval člověk, a tak si ze země dobýval chléb. Dáváš víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej; chléb dodá lidskému srdci síly. Hospodinovy stromy se sytí vláhou, libanónské cedry, které on zasadil. A tam hnízdí ptactvo, na cypřiších má domov čáp. Horské štíty patří kozorožcům, skaliska jsou útočištěm pro damany. Učinil jsi měsíc k určování času, slunce ví, kdy k západu se schýlit. Přivádíš tmu, noc se snese, celý les se hemží zvěří; lvíčata řvou po kořisti, na Bohu se dožadují stravy. Slunce vychází a stahují se, v doupatech se ukládají k odpočinku. Člověk vyjde za svou prací a koná službu až do večera. Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi učinil moudře; země je plná tvých tvorů.
Téma: Základ manželství aneb k čemu je nám dnes papír?
Čtení: Efezským 5:21-33
Z úcty ke Kristu se poddávejte jedni druhým. Manželky, poddávejte se svým mužům jako Pánu. Muž je hlavou své ženy, jako je Kristus hlavou církve, která je jeho tělem a on jejím zachráncem. Jako se tedy církev poddává Kristu, tak ať se i manželky vždy poddávají svým mužům. Muži, milujte své ženy, tak jako Kristus miloval církev. On vydal sám sebe za ni, aby ji posvětil očistnou koupelí svého slova, aby ji před sebou postavil jako slavnou církev bez jakékoli poskvrny a vrásky, aby byla svatá a bez úhony.
Stejně tak musí muži milovat své ženy jako svá vlastní těla. Kdo miluje svou ženu, miluje sám sebe. Nikdo nikdy neměl své vlastní tělo v nenávisti, ale každý je živí a opatruje, tak jako Kristus svou církev. Jsme přece údy jeho těla. „Proto muž opouští otce i matku – aby přilnul ke své manželce, aby se ti dva stali jedním tělem.” Toto je veliké tajemství; já však mluvím o Kristu a o církvi. Ať ovšem každý jednotlivý z vás miluje svou manželku jako sám sebe. A žena ať má svého manžela v úctě.
Děkuji svému Bohu při každé vzpomínce na vás a vždy v každé své modlitbě za vás všechny prosím s radostí nad vaší účastí na díle evangelia od prvního dne až doposud. Jsem si jist právě tím, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Krista Ježíše. Vždyť je správné, abych takto smýšlel o vás všech, protože vás mám v srdci; jak ve svých poutech, tak při obhajobě a utvrzování evangelia jste vy všichni se mnou spoluúčastníky milosti. Bůh je mi svědkem, jak po vás všech toužím v srdci Krista Ježíše. A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala v důkladnějším poznání a ve vší vnímavosti; abyste uměli rozpoznat to, na čem záleží, a byli čistí a bezúhonní pro den Kristův, naplněni ovocem spravedlnosti, které nesete skrze Ježíše Krista ke slávě a chvále Boží.
Bohoslužby v našem společenství začínají (pokud není uvedeno jinak) v 10:00 hod. Během bohoslužby je připravena ozvučená místnost pro rodiče s nejmenšími dětmi. Souběžně s bohoslužbami probíhají dvě dětské besídky (3-6 let a 7-12 let).
1. 9. Bohoslužba v Otveřené zahradě není, jsme na Výkopu
kázání: Bedřich Smola
8. 9.
kázání: Milan Kramoliš
vedení: Pavel Popovič
chvály: Pavel Popovič
besídka mladší: Monika Kadlecová
besídka starší: Klára Helánová
15. 9.
kázání: Bedřich Smola | série o manželství
vedení: Milan Kramoliš
chvály: Milan Kramoliš
besídka mladší: Líza Krejčí
besídka starší: Michal Helán
22. 9.
kázání: Václav Kadlec
vedení: Pavel Popovič
chvály: Pavel Popovič
besídka mladší: David Vávra
besídka starší: Míša Kramolišová
29. 9. | bohoslužba s Večeří Páně a společným obědem
Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k těm, kdo jsou čistého srdce! Avšak moje nohy málem odbočily, moje kroky téměř sešly z cesty, neboť jsem záviděl potřeštěncům, když jsem viděl svévolné, jak pokojně si žijí. Smrt je do okovů ještě nesevřela, jejich tělo kypí, nevědí, co je to lidské plahočení, nebývají postiženi jako jiní lidé. Jejich náhrdelníkem je zpupnost, násilnictví šatem, do něhož se halí. Jejich oko vystupuje z tuku, provaluje se smýšlení srdce. Vysmívají se a mluví zlomyslně, povýšenou řečí utiskují druhé. Do úst nebesa si berou, jazykem prosmýčí zemi. A lid se za nimi hrne lokat vodu plným douškem. Říkávají: „Což se to Bůh dozví? Cožpak to Nejvyšší pozná?“
Ano, to jsou svévolníci: bez starostí věčně kupí jmění. Tedy zbytečně jsem si uchoval ryzí srdce a dlaně omýval nevinností? Každý den se na mě sypou rány, každé ráno bývám trestán. Kdybych řekl: „Budu mluvit jako oni,“ věrolomně bych opustil pokolení tvých synů. Přemýšlel jsem, jak se v tom všem vyznat, nesnadné se mi to zdálo.
Teprv když jsem vstoupil do svatyně Boží, pochopil jsem, jaký vezmou konec. Věru, stavíš je na kluzké cesty, do zkázy je srazíš. Jaký úděs náhle vzbudí, hrůzou se obrátí vniveč, zajdou jako sen po procitnutí; Panovníku, pohrdneš jejich přeludem, až je probudíš. Když bylo mé srdce roztrpčené, když se jitřilo mé ledví, byl jsem tupec, nic jsem neznal, jak dobytče jsem před tebou býval.
Já však chci být ustavičně s tebou, uchopils mě za pravici, povedeš mě podle svého rozhodnutí a pak do slávy mě přijmeš. Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení. Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude navěky skála mého srdce a můj podíl. Hle, ti, kdo se tobě vzdálí, zhynou. Ty umlčíš každého, kdo poruší ti věrnost. Mně však v Boží blízkosti je dobře, v Panovníku Hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech.
Později se Ježíš zjevil učedníkům na břehu Genezaretského jezera. Šimon Petr tehdy totiž řekl ostatním: „Jdu lovit ryby.“ Někteří se přidali: „Půjdeme s tebou.“ Byli to: Tomáš Dvojče, Natanael z galilejské Káně, Jakub a Jan a ještě další dva.Vypluli na jezero, ale celou noc se namáhali zbytečně. Za svítání si všimli, že někdo stojí na břehu. Zavolal na ně: „Přátelé, máte něco k jídlu?““Nemáme. Nic jsme neulovili,“ odpověděli. „Já vám poradím: Hoďte síť na pravou stranu a ulovíte!“Uposlechli a nemohli přeplněnou síť ani utáhnout. Jan řekl Petrovi: „To je Pán!“Jakmile to Petr uslyšel, přioblékl se a brodil se ke břehu. Ostatním učedníkům ještě chvíli trvalo, než se člunem a sítí plnou ryb překonali tu nevelkou vzdálenost. Když vystoupili na břeh, uviděli ohniště, na kterém se pekla ryba a chléb.
Nahrávka:
Ke stažení zde
Jednoho dne stál Ježíš u Genezaretského jezera. Lidé se kolem něho tlačili a chtěli slyšet jeho kázání. Všiml si, že u břehu jsou dvě lodi. Opodál prali rybáři svoje sítě. Posadil se do jedné lodi, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby ho zavezl kousek od břehu. Odtud pak kázal zástupům. Když skončil, navrhl Šimonovi: „Zajeď s lodí na hloubku a roztáhněte sítě k lovu.“ Šimon namítal: „Pane, celou noc jsme se namáhali, ale marně. Když to však říkáš ty, zkusím to ještě jednou.“ Vypluli a zatáhli takové množství ryb, že se i sítě trhaly. Museli si zavolat na pomoc své přátele z druhé lodi. Obě lodi byly nakonec rybami tak naplněny, že se div nepotopily. Když to viděl Šimon, padl před Ježíšem na kolena a prosil: „Odejdi Pane, neobstojím v tvé blízkosti, jsem hříšný člověk.“ Všichni rybáři, kteří u toho byli – mezi nimi také Šimonovi přátelé, Jakub a Jan, synové Zebedeovi, žasli nad tím neobvyklým úlovkem. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se! Učiním tě rybářem lidí. Budeš je získávat pro mne.“ Přirazili s loděmi ke břehu, všechno tam nechali a šli s Ježíšem.
Čtení: Jan 21:1–9 (Slovo na cestu)
Později se Ježíš zjevil učedníkům na břehu Genezaretského jezera. Šimon Petr tehdy totiž řekl ostatním: „Jdu lovit ryby.“ Někteří se přidali: „Půjdeme s tebou.“ Byli to: Tomáš Dvojče, Natanael z galilejské Káně, Jakub a Jan a ještě další dva.Vypluli na jezero, ale celou noc se namáhali zbytečně. Za svítání si všimli, že někdo stojí na břehu. Zavolal na ně: „Přátelé, máte něco k jídlu?““Nemáme. Nic jsme neulovili,“ odpověděli. „Já vám poradím: Hoďte síť na pravou stranu a ulovíte!“Uposlechli a nemohli přeplněnou síť ani utáhnout. Jan řekl Petrovi: „To je Pán!“Jakmile to Petr uslyšel, přioblékl se a brodil se ke břehu. Ostatním učedníkům ještě chvíli trvalo, než se člunem a sítí plnou ryb překonali tu nevelkou vzdálenost. Když vystoupili na břeh, uviděli ohniště, na kterém se pekla ryba a chléb.
Nahrávka:
Ke stažení zde
Jednou se šel (Ježíš) projít kolem přehrady a v Těrlicku potkal dva kamarády z dětství, jak štelují antény, aby svou obec připojili k síti. Byli to ajťáci Šíma (později známý pod přezdívkou Rocky) a jeho bratr Ondra. „Měl bych pro vás nabídku,“ řekl jim. „Pojďte se mnou radši propojovat lidi!“ Hned se pro ten Ježíšův startup nadchli. Opustili své slušně rozjeté kariéry a šli s ním zakládat síť lidí. Hned vedle v Albrechticích pak potkal další dva bývalé spolužáky – Kubu a Jendu Sikorovy. Už léta dělali správce sítě v rodinné firmě u táty. Dal jim stejnou nabídku a hned si plácli. Opustili podnik starého Sikory a šli stavět network, jaký tu ještě nebyl.
Čtení: Lukáš 5:1–11 (Slovo na cestu)
Jednoho dne stál Ježíš u Genezaretského jezera. Lidé se kolem něho tlačili a chtěli slyšet jeho kázání. Všiml si, že u břehu jsou dvě lodi. Opodál prali rybáři svoje sítě. Posadil se do jedné lodi, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby ho zavezl kousek od břehu. Odtud pak kázal zástupům. Když skončil, navrhl Šimonovi: „Zajeď s lodí na hloubku a roztáhněte sítě k lovu.“ Šimon namítal: „Pane, celou noc jsme se namáhali, ale marně. Když to však říkáš ty, zkusím to ještě jednou.“ Vypluli a zatáhli takové množství ryb, že se i sítě trhaly. Museli si zavolat na pomoc své přátele z druhé lodi. Obě lodi byly nakonec rybami tak naplněny, že se div nepotopily. Když to viděl Šimon, padl před Ježíšem na kolena a prosil: „Odejdi Pane, neobstojím v tvé blízkosti, jsem hříšný člověk.“ Všichni rybáři, kteří u toho byli – mezi nimi také Šimonovi přátelé, Jakub a Jan, synové Zebedeovi, žasli nad tím neobvyklým úlovkem. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se! Učiním tě rybářem lidí. Budeš je získávat pro mne.“ Přirazili s loděmi ke břehu, všechno tam nechali a šli s Ježíšem.
Čtení: Jan 21:1–9 (Slovo na cestu)
Později se Ježíš zjevil učedníkům na břehu Genezaretského jezera. Šimon Petr tehdy totiž řekl ostatním: „Jdu lovit ryby.“ Někteří se přidali: „Půjdeme s tebou.“ Byli to: Tomáš Dvojče, Natanael z galilejské Káně, Jakub a Jan a ještě další dva.Vypluli na jezero, ale celou noc se namáhali zbytečně. Za svítání si všimli, že někdo stojí na břehu. Zavolal na ně: „Přátelé, máte něco k jídlu?““Nemáme. Nic jsme neulovili,“ odpověděli. „Já vám poradím: Hoďte síť na pravou stranu a ulovíte!“Uposlechli a nemohli přeplněnou síť ani utáhnout. Jan řekl Petrovi: „To je Pán!“Jakmile to Petr uslyšel, přioblékl se a brodil se ke břehu. Ostatním učedníkům ještě chvíli trvalo, než se člunem a sítí plnou ryb překonali tu nevelkou vzdálenost. Když vystoupili na břeh, uviděli ohniště, na kterém se pekla ryba a chléb.
Po mnoha dnech, třetího roku, se stalo slovo Hospodinovo k Elijášovi: „Jdi a ukaž se Achabovi, chci dát zemi déšť.“ Elijáš tedy šel, aby se ukázal Achabovi.
V Samaří se rozmohl hlad. Když Achab uviděl Elijáše, řekl mu: „Jsi to ty, jenž uvádíš do zkázy Izraele?“ Ten odvětil: „Izraele neuvádím do zkázy já, ale ty a dům tvého otce tím, že opouštíte Hospodinova přikázání a ty že chodíš za baaly. Ale nyní zařiď, ať se ke mně shromáždí na horu Karmel celý Izrael i čtyři sta padesát Baalových proroků a čtyři sta proroků Ašéřiných, kteří jedí u stolu s Jezábelou.“ Achab tedy obeslal všechny Izraelce a shromáždil proroky na horu Karmel. Tu přistoupil Elijáš ke všemu lidu a řekl: „Jak dlouho budete poskakovat na obě strany? Je-li Hospodin Bohem, následujte ho; jestliže Baal, jděte za ním!“ Lid mu neodpověděl ani slovo. Elijáš dále řekl lidu: „Jako Hospodinův prorok zbývám už sám, ale Baalových proroků je čtyři sta padesát. Ať nám dají dva býky. Oni ať si vyberou jednoho býka, ať ho rozsekají na kusy a položí na dříví, ale oheň ať nezakládají. Já udělám totéž s druhým býkem: dám ho na dříví, ale oheň nezaložím. Vzývejte pak jména svých bohů a já budu vzývat jméno Hospodinovo. Bůh, který odpoví ohněm, ten je Bůh.“ Všechen lid odpověděl: „To je správná řeč.“
Nastal čas , kdy se přináší obětní dar. Prorok Elijáš přistoupil a řekl: „Hospodine, Bože Abrahamův, Izákův a Izraelův, ať se dnes pozná, že ty jsi Bůh v Izraeli a já tvůj služebník a že jsem učinil všechny tyto věci podle tvého slova. Odpověz mi, Hospodine! Odpověz mi, ať pozná tento lid, že ty, Hospodine, jsi Bůh. Ty sám obrať jejich srdce zpět k sobě.“ I spadl Hospodinův oheň a pozřel zápalnou oběť i dříví, kameny i prsť, a vodu z příkopu vypil. Když to všechen lid spatřil, padli na tvář a volali: „Jen Hospodin je Bůh! Jen Hospodin je Bůh!“
Čtení: Matouš 16:13-23
Když Ježíš přišel do končin Cesareje Filipovy, ptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Oni řekli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ Řekne jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn Boha živého.“ Ježíš mu odpověděl: „Blaze tobě, Šimone Jonášův, protože ti to nezjevilo tělo a krev, ale můj Otec v nebesích. A já ti pravím, že ty jsi Petr; a na této skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. Dám ti klíče království nebeského, a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi , a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi.“
Tehdy nařídil učedníkům, aby nikomu neříkali, že je Mesiáš. Od té doby začal Ježíš ukazovat svým učedníkům, že musí jít do Jeruzaléma a mnoho trpět od starších, velekněží a zákoníků, být zabit a třetího dne vzkříšen. Petr si ho vzal stranou a začal ho kárat: „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!“ Ale on se obrátil a řekl Petrovi: „Jdi mi z cesty, satane! Jsi mi kamenem úrazu, protože tvé smýšlení není z Boha, ale z člověka!“
‚Hrozně mě urážíte, praví Hospodin. „Jak tě urážíme?“ ptáte se. Říkáte: „Sloužit Bohu je k ničemu! Co z toho máme, plnit jeho úkoly a chodit před Hospodinem zástupů jako truchlící? Proto říkáme: Blaze nadutcům! Nejlépe se vede zločincům – pokoušejí Boha, ale trestu uniknou.“ Tehdy spolu rozmlouvali ctitelé Hospodina a Hospodin naslouchal a slyšel je. Byla před ním sepsána pamětní kniha o těch, kdo ctili Hospodina a jeho jméno měli na mysli. Ti budou v den, který připravuji, mým zvláštním pokladem, praví Hospodin zástupů, a já k nim budu laskavý, jako je laskavý otec k synovi, který mu slouží. Tehdy znovu uvidíte rozdíl mezi spravedlivým a ničemným; mezi tím, kdo slouží Bohu, a tím, kdo mu neslouží. ‚