ČTENÍ: Kol.4:7-18
7 O tom, co je se mnou, vám všechno poví Tychikus, můj milovaný bratr a věrný pomocník, který se mnou slouží Pánu. ([Ef.6:21– Ef.6:22; 2Tm.4:12]) 8 Posílám ho k vám právě proto, abyste se dověděli, jak se nám vede, a aby povzbudil vaše srdce. 9 Posílám s ním i Onezima, věrného a milovaného bratra, vašeho krajana. Oni vám povědí všechno, co se tu děje. ([Fm.1:10– Fm.1:12]) 10 Pozdravuje vás můj spoluvězeň Aristarchos a Barnabášův bratranec Marek, o němž jste již dostali pokyny. Až k vám přijde, přijměte ho. ([Sk.12:12 Sk.15:37– Sk.15:39 Sk.19:29 Sk.27:2; Fm.1:24])
11 Také vás zdraví Ježíš zvaný Justus. Jsou to jediní židé(u), kteří s námi pracují pro království Boží a jsou také mou útěchou. 12 Pozdravuje vás Epafras, váš krajan, služebník(v) Krista Ježíše, který o vás stále zápasí modlitbami, abyste stáli pevně a věrně plnili Boží vůli. 13 Mohu dosvědčit, že pro vás i pro Laodikejské a Hierapolské vynakládá mnoho námahy. 14 Pozdravuje vás milovaný lékař Lukáš a Démas. ([2Tm.4:10– 2Tm.4:11; Fm.1:24]) 15 Pozdravujte bratry v Laodikeji i Nymfu a církev, která se shromažďuje v jejím domě. 16 Až tento list u vás přečtete, zařiďte, aby byl čten také v laodikejské církvi a abyste vy četli list Laodikejským. 17 A Archippovi řekněte: Hleď, abys konal službu, kterou jsi přijal od Pána. ([Fm.1:2]) 18 Pozdrav mou, Pavlovou rukou. Pamatujte na to, že jsem v poutech. Milost s vámi.(x)
POZNÁMKY:
(u) ř: z obřízky, (v) ř: otrok ([Ko.1:7; Fm.1:23]), (x) var: + Amen. ([1K.16:21])
POZDRAV:
Milí,
blížíme se k závěru listu Koloským. Ap. Pavel přechází od napomínání, povzbuzování a vyučování k informacím o sobě a k pozdravům. Vyjmenovává několik lidí, kteří se různým způsobem a v různých souvislostech, v minulosti i v přítomnosti s Pavlem setkali, nebo se tak říkajíc jejich cesty zkřížily. Ukazuje se, že přestože lidé tehdy neměli zdaleka takové komunikační možnosti jako máme dnes, přesto byli křesťané o sobě docela uspokojivě informováni. Dá se říci, že to bylo hlavně díky Pavlovým dopisům. Právě on posílal „reporty“ ze svých misijních cest, návštěv a setkání a nakonec i z vězení v Římě, odkud byl psán i tento list Koloským křesťanům.
V závěru tohoto listu Pavel vyřizuje pozdravy od několika lidí. Vyjmenovává jich jedenáct. Je zajímavé, co o nich píše, jaké příběhy je spojují, kde a za jakých okolností se setkali, či rozešli. Pokusím se je v krátkosti popsat.
Prvním jmenovaným je Tychikus. Pavel ho oslovuje: můj milovaný bratr, věrný pomocník sloužící společně s Pavlem Pánu. Tychikus, v době Pavlova uvěznění v Římě, je zřejmě Pavlovi natolik blízkým, že s ním prožívá jeho niterné zápasy o církev, ale i radost, když přichází ze sborů dobré zprávy. Zná tedy podrobně Pavlovu situaci a může ji detailně popsat. Ale nejde jen o popsání toho, jak se Pavlovi daří, ale jde o povzbuzení křesťanů v Kolosách a o ujištění, že se Pavel a jeho spoluslužebníci za ně modlí. Tychikos doručil tento list Koloským a také list Efezským (Ef.6.21-22).
Se stejným úkolem posílá s Tychikem také Onezima. Onezimos byl otrokem Filemona, kterého okradl a utekl od něho. (Filem. 10 násl.) Nevíme jakým způsobem se dostal až do Říma, navíc k Pavlovi do vězení, ale pod jeho vlivem Onezimos uvěřil. Stal se křesťanem. Staré „hříchy“ je potřeba dát do pořádku. K tomu ap. Pavel Onezima vedl. Také z tohoto důvodu ho posílá zpátky do Kolos, aby mohl poprosit Filemona, svého pána (otrokáře) za odpuštění. Pavel současně nabádal Filemona, také křesťana, aby Onezimovi odpustil. Díky Bohu to oba dokázali. Tím byla odstraněna docela zásadní překážka, která by bránila požehnání a dalšímu rozvoji služby v církvi, na Božím díle.
Aristarchos, byl spolu s Pavlem uvězněn v římském vězení. Doprovázel Pavla na jeho cestách. Konkrétně je zmíněn ve Sk.19.29. Spolu s Markem a Justem to byli jediní židé (obřezaní), kteří ve vězení s Pavlem spolupracovali, zřejmě proto, že Pavel byl především apoštolem pohanů.
Marek, autor Markova evangelia, byl synovcem Barnabáše (Sk.4,36), někdejšího blízkého Pavlova spolupracovníka. Všichni tři šli společně na první Pavlovu misijní cestu (Sk.12,25), avšak Marek (tehdy ještě velmi mladý) je z neznámého důvodu uprostřed cesty opustil a vrátil se (Sk.15,37-39). To vedlo k rozdělení Pavla a Barnabáše. Barnabáš s Markem pak kázali na Kypru (odkud Barnabáš pocházel) a Pavel šel na druhou misijní cestu s jiným týmem lidí. Později se Pavel s Markem usmířili, odpustili si (Filem.1,24) a Marek se pak v římském vězení stal blízkým Pavlovým spolupracovníkem.
Alespoň těchto několik jmen jsem zmínil a pokusil se ukázat jejich vztahy, rozchody a opětovné setkávání. Ukazuje se, že v průběhu tisíciletí se lidé ve své podstatě nezměnili. Potřebujeme, stejně jako lidé v prvním století n.l., především přijmout zadarmo odpuštění od Boha, které vydobyl Kristus na kříži, abychom dokázali odpuštění dávat druhým, aby naší službě nic nebránilo.
Pepa, váš kazatel.