Skip to main content

Prázdninový pozdrav VI

By 11. 8. 20166 září, 2016kázání

ČTENÍ: Kol.4:1b – 4

1b Pamatujte, že i vy máte Pána v nebi. ([ Lv.25:43Ef.6:9Fm.1:16]) 2 V modlitbách buďte vytrvalí, buďte v ní bdělí a děkujte Bohu. ([ Ef.6:18Ef.6:20]) 3 Modlete se také za nás, aby Bůh otevřel dveře našemu slovu, abych mohl zvěstovat tajemství Kristovo, pro něž jsem teď ve vězení, 4 a tak je mohl rozhlásit; neboť k tomu jsem poslán.

POZDRAV:

Milí,

nezapomínejte, že i vy máte Pána Boha nad sebou v nebi. Tak začíná dnešní čtení. Možná mě budete chtít opravit a budete namítat, že tato věta se vztahuje k předcházejícímu textu a nabádá ty, kteří jsou podřízeni, aby plnili své povinnosti ochotně, jako pro Pána v nebi a také ty, kteří mají pravomoc, jsou nadřízeni jiným lidem a mají za ně zodpovědnost, aby mysleli na to, že nejsou neomezenými pány, ale že je nad nimi Bůh. Jsme postaveni do rolí podřízených (služebníků) i nadřízených (pánů) a máme se chovat a jednat jako „služebníci“ Boha. My si ale častěji lámeme hlavu nad tím „co na to řeknou lidé“, než abychom pamatovali na to, co na naše jednání řekne Pán Bůh. Máte tedy pravdu, ta první věta se vztahuje k předcházejícímu textu. Avšak stejně tak se vztahuje k textu následujícímu, kde se hovoří o modlitbě.

Máte Pána v nebi, tak buďte v modlitbách vytrvalí, bdělí a děkujte Bohu. Věříme v moc modlitby? Ke komu se vlastně modlíme? Jsou naše modlitby opravdové a naplněné Duchem? (J.4:23). Věříme, že modlitba upřímně věřícího může hodně změnit? (Jk.5:16). Proto to připomenutí: Máte Pána v nebi, tak se modlete k němu. Bůh touží po naší blízkosti, má nás rád. Chce, abychom s ním trávili co nejvíce času (abychom se modlili bez přestání /1.Tes.5:17/). Chce s námi spolupracovat, chce, abychom byli jeho služebníky.

Už na začátku dějin pozval Adama ke spolupráci na svém stvořitelském díle a pověřil ho, aby pojmenoval všechno živé stvoření na zemi (Gn.2:19-20). Adam to rád udělal. Žel, brzy na to zhřešil. Přesto ani potom Bůh na člověka nezanevřel a pořád ho doprovázel. Zvláště svůj vyvolený národ, který doprovázel na cestě pouští ve sloupu ohnivém (v noci) a oblakovém (ve dne). Různými způsoby se Bůh snažil přiblížit svému lidu, uzavíral s ním smlouvy, které člověk vždycky nějakým způsobem nedodržel, až s ním uzavřel poslední smlouvu, novou a věčnou, která je zpečetěná krví Jeho Syna, Pána Ježíše a zahrnul do ní všechny lidi.

Nic se na tom nezměnilo ani dnes. Bůh chce mít s námi blízký vztah, touží po blízkosti našeho srdce, chce být naším „přítelem“, rádcem i vůdcem. Tento vztah začíná naším obrácením. Buduje se a naplňuje se modlitbou, odevzdanou, opravdovou, upřímnou. Při takové modlitbě nás „uchopí“ Duch pravdy a proměňuje nás, abychom byli víc podobní Kristu.  Ať je nám modlitba „dýcháním“ našeho duchovního života.

Už dost slov „o modlitbě“ a pojďme se modlit.

Pepa, váš kazatel

 

Leave a Reply

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..