Téma: Buď věrný
Kázající: Milan Kramoliš
Čtení: 1. Korintským 3
A já, bratři, jsem k vám nemohl mluvit jako k duchovním, ale jako k tělesným, jako k nedospělým v Kristu. Dal jsem vám pít mléko, pokrm jsem vám nedal, neboť ten jste ještě nemohli snést. Ale ani teď ještě nemůžete, neboť jste stále ještě tělesní. Vždyť pokud je mezi vámi žárlivost, svár [a rozdělení], zdali nejste tělesní a nežijete jen po lidsku? Když jeden říká: „Já jsem Pavlův“ a druhý: „Já Apollův“, nejste jako jiní lidé? Kdo je Apollos? A kdo je Pavel? Služebníci, skrze něž jste uvěřili, jak každému dal Pán. Já jsem zasadil, Apollos zalil, ale Bůh dával růst. Tedy ani ten, kdo sází, ani ten, kdo zalévá, nejsou něčím zvláštním, ale Bůh, který dává růst. Ten, kdo sází, i ten, kdo zalévá, jsou jedno, každý však dostane svou vlastní mzdu podle své námahy. Neboť jsme Boží spolupracovníci; vy jste Boží pole, Boží stavba. Podle [Boží] milosti, která mi byla dána, jsem jako moudrý stavitel položil základ a jiný na něm staví. Každý ať si dává pozor, jak na něm staví. Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je již položen, a tím je Ježíš Kristus. Jestliže někdo na [tomto] základě staví ze zlata, stříbra, drahých kamenů, dřeva, sena nebo slámy, dílo každého se stane zjevným. Ten den je ukáže, neboť se zjeví v ohni, a oheň vyzkouší dílo každého, jaké je. Jestliže někdo na tomto základě vystaví dílo a ono mu zůstane, dostane odměnu, jestliže mu jeho dílo shoří, utrpí škodu; sám se sice zachrání, ale jako skrze oheň. Nevíte, že jste Boží svatyně a že ve vás bydlí Duch Boží? Ničí-li někdo Boží svatyni, zničí Bůh jej. Neboť Boží svatyně je svatá, a tou svatyní jste vy. Ať nikdo neklame sám sebe. Jestliže si někdo mezi vámi myslí, že je v tomto věku moudrý, ať se stane bláznem, aby se stal moudrým. Neboť moudrost tohoto světa je před Bohem bláznovstvím. Vždyť je napsáno: „On chytá moudré v jejich chytráctví.” A opět: „Pán zná myšlenky moudrých a ví, že jsou marné.” A tak ať se nikdo nechlubí lidmi. Vždyť všechno je vaše: ať Pavel nebo Apollos nebo Kéfas, ať svět nebo život nebo smrt, ať věci přítomné nebo budoucí – všechno je vaše, vy pak jste Kristovi a Kristus Boží.
1. Korintským 4:1-2
Ať o nás každý smýšlí jako o služebnících Kristových a správcích Božích tajemství. A od správců se nakonec vyžaduje, aby byl každý shledán věrným.
Nahrávka:
Ke stažení zde
Text kázání:
Dobré dopoledne bratři a sestry,
Dlouho jsem přemýšlel nad tím, jaké téma pro dnešní kázání zvolit. V hlavě se mi honilo mnoho myšlenek s tím, co vlastně jako jednotlivci a jako společenství potřebujeme nejen slyšet, ale také dělat.
Každý z nás řešíme v současnosti něco jiného. Máme před sebou jiný „program“. Máme také trochu jinak nastavené priority, které plynou právě z toho, co nás čeká. Trápí nás jiné věci. Když to sečteme a podtrhneme, tak vlastně zjistíme, že nejsme vůbec homogenním společenstvím. Zápasy, které jako jednotlivci a nebo rodiny vedeme, se zdají být rozdílné. Nicméně si myslím, že je možné najít témata, která by nás (podle mého názoru) měla spojovat a kde bychom mohli a vlastně měli najít průnik.
Minulý týden o jednom z průnikových témat mluvil Václav – bylo to svědectví, které máme o Kristu před soudem tohoto světa vydávat. To dnešní téma je obsaženo v přečteném oddíle 1. dopisu apoštola Pavla do Korintu a jedná se o první verše 4. kapitoly.
1 Ať o nás každý smýšlí jako o služebnících Kristových a správcích Božích tajemství. 2 A od správců se nakonec vyžaduje, aby byl každý shledán věrným.
Tyto verše mne provázejí většinu mého duchovního života. vytáhl jsem si je jednou jako novoroční verš v situaci, kdy jsem něco takového potřeboval slyšet. A když se ohlédnu zpět, tak to bylo v situaci, která byla až nápadně podobná tomu, co prožívám dnes ve svém osobním životě. Jistou deziluzi ze sebe samotného, svého duchovního života a také jistou frustraci z toho, co vše jsme museli prožít za poslední dobu, abychom jako společenství vlastně přežili – ať už se jedná o boj s vnějším nepřítelem a nebo různá nedorozumění v rámci našeho společenství.
Rozhodl jsem se, že bych se obsahu těchto veršů mohl věnovat více do hloubky a se svým pátráním se podělit i s Vámi.
Pojďme si tedy ty dva verše alespoň trochu rozebrat. Položil jsem si několik otázek. Komu tento dopis Apoštol Pavel psal a proč. Kdo to je služebník Kristův. Jaká tajemství má spravovat a proč má zůstat věrný.
Komu a proč
Apoštol Pavel píše dopis do sboru, který proslul v několika oblastech. Jednalo se o velice kosmopolitní sbor, který se stejně jako město, ve kterém se nacházel, skládal z velice různorodých lidí, kteří byli na jednu stranu velice výjimečně obdarováni duchovními dary. Na druhou pak ale mezi nimi vládla naprostá nejednota, rozháranost a rozervanost a to vše bylo znásobené jejich nezměrnou touhou se před druhými věřícími předvést. Případně překonat výsledky těch druhých.
Apoštol Pavel měl zpočátku jistě obrovskou radost z toho, jakým způsobem lidé ve sboru rostli, ale na druhou ho asi pěkně bolela hlava, protože to, co se dělo v Korintském sboru, se v té době v křesťanských kruzích opravdu jen tak nevidělo.
Ač v Korintském sboru byli velice obdarovaní lidé, tak se vlastně chovali jako malé děti – ze sboru udělali pořádný cirkus. Však to jasně vyplývá z přečtené 3. kapitoly. Lidé, kteří mluvili v jazycích, prorokovali atd., ale nikdo zvenčí jim vlastně moc nerozuměl a jim to bylo úplně jedno – starali se jen o sebe. To se projevilo i třeba při slavnosti večeře Páně, kdy se byli schopní totálně opít a přežrat se To, co spolu pak dělali v posteli, se nevidí snad ani dnes.
Vrcholem tohoto všeho pak bylo jejich vnitřní rozdělení podle toho, kdo z nich „fandil“ jakému vedoucímu.
V dnešní době bych to přirovnal asi k tomu, když by spolu do jednoho kostela chodili sparťané, slávisté, fanoušci Plzně a ještě navrch brněnské Zbrojovky. Každý fandí tomu svému týmu, na tom by asi nebylo nic špatného. Do té doby než by fanoušky ostatních týmů někdo označil za méněcenné.
Zaslepenost Korintským vůči té své konkrétní vůdčí osobnosti (Pavel, Petr, Apollos) byla tak silná, že nebyli schopní vidět zásluhy a to dobré u těch druhých.
Je tedy logické, že takto rozervanému a rozkouskovanému sboru se snaží Pavel ukázat na podstatu. Pro někoho se ta podstata objevuje ve slavné a velice citované třinácté kapitole. Já jsem si ale uvědomil, že naše dva dnešní verše jsou pro společné soužití v jednom společenství také velice podstatné.
Služebník (sluha) Kristův
Jako slovo, které překladatelé překládají jako služebník, nebo někdo sluha, je v řeckém originále použito slovo „hypéretés“, které doslova značí toho, který pomáhá a slouží nadřízenému. Vnímám to jako jasný Pavlův vzkaz Korintským.
Zaměřte svoji pozornost jinam než ke svým pozemským vůdcům, nepoměřujte je a ani sebe navzájem, ale Ať o nás každý smýšlí jako o služebnících Kristových.
Korintští měli problém v tom, že si ty, kteří je vedli, možná tak trochu zbožštili. Ona kosmopolitnost Korintu a vůbec polyteistické prostředí Římské říše tomu hodně napomáhalo. Vždyť na Olympu spolu bohové soupeřili o pozornost lidí takřka neustále. Korintským se ztratilo se zřetele, že Bůh je jeden a my všichni, kteří jsme v něj uvěřili jsme jeho služebníci, sluhové, otroci.
Když se lidé na nás, na naše společenství Na Cestě, podívají zvenčí, tak co uvidí jako první? Neměli by jako první vidět dres slávisty a nebo zbrojováka, ale dres Kristova služebníka. Dres, který ukazuje do nebe!
Ať o nás každý smýšlí jako o služebnících Kristových.
Kristus je totiž tím základem, na kterém stojí naše víra a naše služba.
Kor 3
11 Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je již položen, a tím je Ježíš Kristus. 12 Jestliže někdo na [tomto] základě staví ze zlata, stříbra, drahých kamenů, dřeva, sena nebo slámy, 13 dílo každého se stane zjevným.
Ať už dům našeho osobního a nebo společného duchovního života stavíme z jakéhokoliv materiálu, tak základ zůstává stejný a neměnný.
Pracujme tedy jako společenství na tom, aby se o nás v našem okolí opravdu smýšlelo jako o těch, kteří slouží Kristu a nikomu a ničemu jinému.
Boží tajemství
1 Ať o nás každý smýšlí jako o služebnících Kristových a správcích Božích tajemství.
Druhou polovinu toho, jak o nás lidé mají smýšlet, tvoří volání ke správcovství Božích tajemství.
Co je tím božím tajemstvím, které máme spravovat? Apoštol Pavel o něm píše na mnoha místech Písma, ale nedělá tak, jakoby byl majitelem toho tajemství, ale spíše jako ten, kterému Bůh dal část svého tajemství poznat.
Slyšel jsem názor, že vcelku malý zájem o křesťanství v současnosti u nás, ale i na mnoha jiných místech světa, pramení částečně i z toho, že jsme se snažili jako církev a křesťané Boha popsat v poslední době až příliš exaktně a přesně. Co nejjasněji vystihnout podstatu Boží, protože nám přišlo, že to je přesně to, co lidé potřebují pro své rozhodnutí.
Popsat přesně Boha ale jen tak jednoduše a prostě nejde. A i když jsou mnohé věci o Bohu známé a v Kristu se Bůh světu dal poznat jako nikdy před tím, tak stále existují oblasti, které jsou a budou mimo naše chápání a nikdy je nejspíš nebudeme schopni rozklíčovat a přesně definovat.
Nicméně pokud se vrátíme k otázce, co je tím Božím tajemstvím, tak na mnoha místech apoštol Pavel ukazuje na Krista samotného. On je tím tajemstvím, které máme spravovat. Zde je několik pasáží z Písma, která o tom tajemství mluví.
Kor 2
1 Také já, bratři, když jsem přišel k vám, nepřišel jsem vám hlásat Boží tajemství vznešenými slovy nebo moudrostí. 2 Rozhodl jsem se, že nechci mezi vámi znát nic než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného. 3 A byl jsem u vás ve slabosti, v bázni a v mnohém chvění. 4 Mé slovo a má zvěst nespočívaly v přesvědčivých slovech [lidské] moudrosti, ale v ukázání Ducha a moci, 5 aby vaše víra nebyla založena na lidské moudrosti, ale na Boží moci.
Kol 1
24 Nyní se raduji v utrpeních pro vás a ve svém těle doplňuji, co zbývá ze soužení Kristových pro jeho tělo, jímž jest církev. 25 Jejím služebníkem jsem se stal podle Boží správy, která mi pro vás byla svěřena, abych naplnil slovo Boží – 26 to tajemství, které bylo od věků a od prvních pokolení ukryté, nyní však bylo zjeveno jeho svatým, 27 kterým Bůh toužil oznámit, jaké je bohatství slávy tohoto tajemství mezi pohany: tím tajemstvím je Kristus ve vás, naděje slávy. 28 Jeho my zvěstujeme napomínajíce každého člověka a vyučujíce každého člověka ve vší moudrosti, abychom každého postavili dokonalého v Kristu. 29 Proto také usilovně pracuji a zápasím v souladu s jeho působením, které je ve mně mocné.
Ef 3
1 Z toho důvodu já, Pavel, vězeň Krista Ježíše pro vás pohany – 2 pokud jste vskutku slyšeli o správě Boží milosti, jež mi pro vás byla dána, 3 [že] mi bylo ve zjevení oznámeno tajemství, jak jsem o něm předem krátce napsal. 4 Z toho můžete při čtení poznat, že rozumím tajemství Kristovu, 5 které v jiných pokoleních nebylo lidem oznámeno tak, jak to nyní bylo Duchem zjeveno jeho svatým apoštolům a prorokům, 6 že totiž pohané jsou spoludědicové a údy téhož těla a spoluúčastníci toho zaslíbení v Kristu Ježíši skrze evangelium, 7 jehož služebníkem jsem se stal podle daru Boží milosti, která mi byla dána v souladu s působením jeho moci.
14 Z toho důvodu klekám na kolena před Otcem [našeho Pána Ježíše Krista], 15 po němž má své jméno každá rodina v nebesích i na zemi, 16 aby vás podle bohatství své slávy posílil mocí skrze svého Ducha na vnitřním člověku, 17 aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích a abyste byli zakořeněni a založeni v lásce, 18 a tak abyste byli se všemi svatými schopni pochopit, jaká to šíře a délka a výše a hloubka, 19 a poznat Kristovu lásku, která převyšuje poznání, a tak byli naplněni až do vší plnosti Boží.
Pavel se prostě Korintským snaží velice jasně ukázat na to, že jejich stranění jednomu a nebo druhému proudu v jejich společenství je velice kontraproduktivní, protože při tom všem zapomínají na Krista, kterému mají sloužit a který je zároveň v nich jako to tajemství Boží, které mají spravovat a to aktivně.
Správcovství
Správcovství je totiž z biblického pohledu něco ve své podstatě velice aktivního. Správce, tak jak ho Písmo ukazuje, nemá mít pasivní charakter a konotace, kterou to slovo má je spojená s osobní aktivitou a zápalem.
O to, co nám bylo svěřeno – Kristus v nás, se máme aktivně starat. Máme rozvíjet svá duchovní obdarování bez toho, aby nás k tomu někdo nutil bičem! Sloužit Kristu máme s postojem pokorným – Kristu patříme, on nás vykoupil vlastní krví. Nicméně spravovat toto naše vykoupení musíme s proaktivním přístupem.
Ježíš o tomto postoji správce, který není pošetilý, ale je rozumný, mluví například v podobenství o deseti družičkách.
1 “Tehdy bude království Nebes podobné deseti pannám, které vzaly své lampy a vyšly naproti ženichovi. 2 Pět z nich bylo pošetilých a pět rozumných. 3 Pošetilé vzaly [své] lampy, ale nevzaly s sebou olej. 4 Rozumné však se svými lampami vzaly i olej v nádobkách. 5 Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly. 6 Uprostřed noci se však ozval křik: „Hle, ženich! Vyjděte mu vstříc!“ 7 Tehdy všechny panny vstaly a daly své lampy do pořádku. 8 Pošetilé řekly rozumným: „Dejte nám ze svého oleje, neboť naše lampy dohasínají!“ 9 Ale rozumné odpověděly: „Ne, nemuselo by vystačit pro nás i pro vás. Jděte raději k prodavačům a kupte si!“ 10 Zatímco odcházely, aby nakoupily olej, přišel ženich, a ty, které byly připravené, s ním vešly na svatební hostinu; a dveře byly zavřeny. 11 Později přišly i ostatní panny a říkaly: „Pane, pane, otevři nám!“ 12 Ale on odpověděl: „Amen, pravím vám, neznám vás.“ 13 Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.
Správce v Biblickém slova smyslu tak rozhodně není pasivním divákem a nebo příjemcem nějakých dotací, ale na svěřeném díle se podílí s přispěním vlastních sil a invence.
Druhým polovinou pohledu na Biblické správcovství je pohled na osobnostní charakter správce. Apoštol Pavel ukazuje v našem dnešním základním textu na jednu ze zásadních vlastností – věrnost – ke které se vrátíme později.
Pokud bychom chtěli někde najít tuto charakteristiku trochu více rozepsanou, tak ji najdeme v dopise Titovi. Zde se apoštol Pavel věnuje tomu, jaký charakter by měl správce mít.
Titus 1
7 Neboť biskup musí být bez úhony jako Boží správce; ne samolibý, ne popudlivý, ne pijan, ne rváč, ne zištný, 8 ale pohostinný, milující dobro, rozvážný, spravedlivý, zbožný, ukázněný, 9 musí se pevně držet spolehlivého slova, jak bylo vyučováno, aby byl schopen jak povzbuzovat ve zdravém učení, tak usvědčovat odpůrce.
Věrnost
Poslední slovo, které dnes z ústředního verše rozebereme je věrnost. Ve studijním překladu je ve 2. verši: „od správců se nakonec“. Všechny ty výše uvedené vlastnosti v dopise Titovi jsou krásné, ale pokud nezůstaneme svému správcovství věrní, tak nám moc nepomohou.
Křesťanství (následování Krista) se totiž ve své podstatě nepodobá sprintu, ale spíše běhu na dlouhou trať a to mnohdy odradí. Ale dnešní text Písma mluví jasně – pokud pomineme vše, co se správců týká, jejich charakteru, osobnosti, co se váže na jejich aktivitu a nápady – tak nám nakonec opravdu zůstane jen ta obyčejná věrnost.
A toto mě občas budí ze snu. Budu já nakonec shledán věrný? Zůstávám a zůstanu opravdu věrný tomu, k čemu mne Bůh povolal? Vydržím v tom běhu s Kristem až do samotného konce?
Myslím si, že to je otázka, kterou bychom si v současnosti jako společenství a jednotlivci měli klást. Jsme věrní tomu povolání, které se nám dostalo? Rozpoznáváme Boží tajemství – Krista v nás – v našem životě a rozpoznávají to lidé, kteří jsou kolem nás a kteří třeba přichází k nám na bohoslužbu. Nejsme třeba jen nějakým pohodovým nedělním klubem, kde je nám spolu dobře?
Mat 24
45 “Kdo je tedy věrný a rozumný otrok, jehož pán ustanovil nad svou čeledí, aby jí dával pokrm v pravý čas? 46 Blahoslavený ten otrok, kterého jeho pán po svém příchodu nalezne, že tak činí. 47 Amen, pravím vám, že ho ustanoví nade vším svým majetkem. 48 Kdyby si však onen zlý otrok ve svém srdci řekl: „Můj pán dlouho nepřichází “ 49 a začal by bít své spoluotroky, jíst a pít s opilci, 50 přijde pán onoho otroka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná. 51 Oddělí ho a určí mu úděl s pokrytci. Tam bude pláč a skřípění zubů.”
Apoštol Pavel se v dopise snaží Korintské nasměřovat k tomu, na čem doopravdy záleží. Snaží se o to, aby upřeli svoji pozornost na Krista, aby jejich srdce pro Krista hořela opravdu vášnivě. Chce, aby svoji roli služebníka a správce vzali opravdu vážně, ale nezapomíná na důležitý tmel každého pořádného společenství a tím je láska.
Ve 13 kapitole to říká jasně
1 Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, a lásku bych neměl, jsem jako dunící kov nebo zvučící činel. 2 A kdybych měl proroctví a znal všechna tajemství a měl všechno poznání a kdybych měl veškerou víru, takže bych přemisťoval hory, ale lásku bych neměl, nic nejsem.
Před 14ti dny na výročí Majáku mluvil Bedřich o tom, že Zdravá církev nevznikne jen tak. Pokud chceme, aby z našeho společenství zdravá církev vznikla, a já to opravdu chci, tak je mi jasné, že nás to každého něco bude stát. A dnešní verše, které mluvily o věrnosti a službě, mi do toho zapadají.
A tak mým přáním je, aby se o nás smýšlelo jako o služebnících Kristových a správcích Božích tajemství, kteří jsou známí vzájemnou láskou a respektem, jak nás k tomu epištola do Korintu dnes vyzvala!
Amen!