Milost vs zákon

By 22. 2. 2016 kázání

V neděli 21. 2. 2016 měl kázání František Brückner. Mluvil o tom, jaké má důležité postavení v životě křesťana milost. Milost, která se musí popasovat se zákonem. Milost, která občas zákon musí překročit. Milost jako lepidlo, které jediné je schopné slepit nejen náš rozmlácený osobní život, ale i život společenství a osobní vztahy v něm.

Pokud si chcete některé pasáže třeba připomenout a nebo jste s námi nemohli být, tak text kázání je možné si přečíst níže.

TEXTY z BIBLE
1 Když lid viděl, že Mojžíš dlouho nesestupuje z hory, shromáždil se k Áronovi a naléhali na něho: „Vstaň a udělej nám boha, který by šel před námi. Vždyť nevíme, co se stalo s Mojžíšem, s tím člověkem, který nás vyvedl z egyptské země.“ 2 Áron jim řekl: „Strhněte zlaté náušnice z uší svých žen, synů a dcer a přineste je ke mně!“ 3 I strhal si všechen lid z uší zlaté náušnice a přinesli je k Áronovi. 4 On je od nich vzal, připravil formu a odlil z toho sochu býčka. A oni řekli: „To je tvůj bůh, Izraeli, který tě vyvedl z egyptské země.“ 5 Když to Áron viděl, vybudoval před ním oltář. Potom Áron provolal: „Zítra bude Hospodinova slavnost.“ 6 Nazítří za časného jitra obětovali oběti zápalné a přinesli oběti pokojné. Pak se lid usadil k jídlu a pití. Nakonec se dali do nevázaných her. 7 I promluvil Hospodin k Mojžíšovi: „Sestup dolů. Tvůj lid, který jsi vyvedl z egyptské země, se vrhá do zkázy. 8 Brzy uhnuli z cesty, kterou jsem jim přikázal. Odlili si sochu býčka a klanějí se mu, obětují mu a říkají: »To je tvůj bůh, Izraeli, který tě vyvedl z egyptské země.«“ 9 Hospodin dále Mojžíšovi řekl: „Viděl jsem tento lid, je to lid tvrdé šíje. 10 Teď mě nech, ať proti nim vzplane můj hněv a skoncuji s nimi; z tebe však udělám veliký národ.“ 11 Mojžíš však prosil Hospodina, svého Boha, o shovívavost: „Hospodine, proč plane tvůj hněv proti tvému lidu, který jsi vyvedl velikou silou a pevnou rukou z egyptské země? 12 Proč mají Egypťané říkat: »Vyvedl je se zlým úmyslem, aby je v horách povraždil a nadobro je smetl z povrchu země.« Upusť od svého planoucího hněvu. Dej se pohnout k lítosti nad zlem, jež proti svému lidu zamýšlíš. 13 Rozpomeň se na Abrahama, na Izáka a na Izraele, své služebníky, kterým jsi sám při sobě přísahal a vyhlásil: Rozmnožím vaše potomstvo jako nebeské hvězdy a celou tuto zemi, jak jsem řekl, dám vašemu potomstvu, aby ji navěky mělo v dědictví.“ 14 A Hospodin se dal pohnout k lítosti nad zlem, o němž mluvil, že je dopustí na svůj lid. 15 Mojžíš se obrátil a sestupoval z hory s dvěma deskami svědectví v ruce. (Exodus 32:1-15)

38 Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko, zub za zub‘. 39 Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; 40 a tomu, kdo by se chtěl s tebou soudit o košili, nech i svůj plášť. 41 Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. 42 Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej. 43 Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Milovati budeš bližního svého a nenávidět nepřítele svého.‘ 44 Já však pravím: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují, 45 abyste byli syny nebeského Otce; protože on dává svému slunci svítit na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé. 46 Budete-li milovat ty, kdo milují vás, jaká vás čeká odměna? Což i celníci nečiní totéž? 47 A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž? 48 Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. (Matouš 5:38-48)

KÁZÁNÍ

Milí přátelé, dobré dopoledne,
nedávno nám začalo postní období, čas, kdy bychom se měli duchovně připravovat příchod Velikonoc, na oslavu ústřední událost naší víry, na připomenutí Kristovy smrti na kopci Golgota a oslavu jeho vzkříšení. Máme chvíli před Večeří Páně, která nás také vtahuje do Kristovy oběti, a tak z obou těchto důvodů bych rád v tomto krátkém zamyšlení připomněl jeden z ústředních pilířů naší víry, který je ostatně i pilířem Večeře Páně a Velikonoc. Tímto pilířem není nic jiného než milost.

Americký dramatik Eugene O’Neil napsal, že: Člověk se rodí rozbitý. Žije spravováním. Milost je Božím lepidlem.

Mě, jakožto náruživému kutilovi, který neustále něco spravuje, je tento příměr blízký. Věřím tomu, že milost je skutečně lepidlem, lepidlem, které dokáže scelit člověka, lepidlem, které dokáže pomoci v roztříštěných vztazích mezi lidmi, ale i lepidlem, které, jak věřím, drží pohromadě i příběh vztahu mezi Bohem a člověkem, který se line dějinami od stvoření světa. A na to, jak se tato milost vlamuje do konkrétního okamžiku v Mojžíšově životě bych se s Vámi rád dnes podíval.

V úvodním textu z knihy Exodus, jsme svědky toho, jak zatímco Mojžíš na Hoře Sinaj promlouvá s Hospodinem, tak dole v táboře Izraelitů probíhá regulérní vzpoura a lidé donutí Árona, aby jim odlil příslovečné zlaté tele. Bůh, kterému není nic skryto, ví o tom, co se děje pod horou a také to Mojžíšovi řekne, a to s dovětkem, že: „Viděl jsem tento lid, je to lid tvrdé šíje. Teď mě nech, ať proti nim vzplane můj hněv a skoncuji s nimi; z tebe však udělám veliký národ.“

Povšimněme si na této větě jedné zvláštnosti. Tato Boží řeč je na jednu stranu velmi rozhodná a přímá, ale obsahuje i jakousi implicitní prosbu o svolení. Proč všemohoucí Bůh Mojžíšovi říká teď mě nech? A Mojžíš, tohoto náznaku nerozhodnosti, nebo možná spíš nabídce přenechání zodpovědnosti využívá a začne Hospodina přemlouvat:

„Hospodine, proč plane tvůj hněv proti tvému lidu, který jsi vyvedl velikou silou a pevnou rukou z egyptské země? 12 Proč mají Egypťané říkat: »Vyvedl je se zlým úmyslem, aby je v horách povraždil a nadobro je smetl z povrchu země.« Upusť od svého planoucího hněvu. Dej se pohnout k lítosti nad zlem, jež proti svému lidu zamýšlíš. 13 Rozpomeň se na Abrahama, na Izáka a na Izraele, své služebníky, kterým jsi sám při sobě přísahal a vyhlásil: Rozmnožím vaše potomstvo jako nebeské hvězdy a celou tuto zemi, jak jsem řekl, dám vašemu potomstvu, aby ji navěky mělo v dědictví.“

Je až úsměvné, jak Mojžíš Bohu argumentuje. Na jednu stranu Bohu lichotí, jak mocně vyvedl svůj lid z egyptské země a pak ho také upozorňuje, co by tomu řekli lidé? Co si o tobě, Bože, Egypťané pomyslí? Jak to bude vypadat? A následně Bohu začne připomínat jeho předchozí sliby.

Věříme-li tomu, že Bůh je všemohoucí, vševědoucí, svrchovaný a neměnný, těžko můžeme věřit představě Boha, který by se nechal vytočit do nepříčetnosti, a pak se nechal ukonejšit důvody, jaké mu předložil Mojžíš.

Je nasnadě, že ve skutečnosti tady šlo o úplně něco jiného. Domnívám se, že jsme tady svědky zkoušky, která směřuje do hlubin Mojžíšovy duše. Bůh dává Mojžíšovi dva návrhy. Na jednu stranu oním teď mě nech dává Mojžíšovi skrytou možnost zachránit svůj lid, ale dává mu také, dost možná lákavější návrh: Izraelity sice všechny zahubím, ale z tebe udělám veliký národ. Co mohlo být lákavější nabídkou z perspektivy starozákonního patriarchy, který je zaměřen na blaho a slávu svého rodu?

Mojžíšův rozhovor s Bohem je vlastně velmi podobný tomu, co se stalo na jiné hoře o nějakých patnáct set let později, tedy v okamžiku, kdy byla Kristovi nabídnuta království světa. A Mojžíš (stejně jako Ježíš) ve zkoušce obstává.

Mojžíš nevolí svoji slávu, a zjevně jednodušší cestu, ale to, že se dál bude plahočit s poněkud nevděčným a rozháraným lidem tvrdé šíje. Mojžíšovi na svěřeném lidu záleží víc než na sobě samém, jak se dočítáme na konci kapitoly, kdy Mojžíš Bohu říká: „Můžeš jim ten hřích ještě odpustit? Ne-li, vymaž mě ze své knihy, kterou píšeš!“
Mojžíš nějak nesnižuje vinu Izraelitů. Vnímá ji a odsuzuje. Přesto neváhá dát všanc vlastní zmar, pokud Izraeli nebude odpuštěno. Jak jsme řekli na počátku, milost se prolamuje dějinami.

Je to vlastně paradoxní. Mojžíš ze setkání s Bohem na hoře přináší Zákon. Zákon, který se má stát měřítkem lidských činů. Zákon, který má ukázat, že se nikdo nemůže Bohu zalíbit pouze svými skutky, protože nikdo z lidí tento Zákon nedokáže plně dodržet. Zákon, který je pak vlastně zároveň rozsudkem nad všemi lidmi. A přesto, a v tomto kontextu je to obzvláště křiklavé, má vedle zákona milost své místo. V Janově evangeliu je napsáno: „Neboť Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.“
Ale tady vidíme, že i nositel Zákona byl příkladem milosti a milosrdenství. Desky zákona jsou svěřeny tomu, kdo má v úctě Zákon, ale zároveň je jeho srdce proměněné milostí. Jak jsme si ukázali, milost byla vlastně přítomna už v okamžiku, kdy byl Zákon skrze Mojžíše dán.

A nový zákon milosti, jdoucí za hranici Zákona, je vlastně samotnou esencí Kristova Kázání na hoře. (Vida, to už máme dnes třetí horu, na které se událo něco klíčového).

Kristus říká, ne oko za oko, zub za zub, ale milujte své nepřátele, ne jednu míli, ale dvě, ne jen košili, ale celý plášť. Ne jen půjčit, ale dát. A Kristus jde ještě dál. Nestačí jít jenom krok za zákon. Kristus zvedá laťku daleko výše nad Zákon. A to přímo do nebeské výše. Na konci kázání na hoře říká: „Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“
To zní hodně nesplnitelně. V tomto novém zákoně milosti neplatí: budeš-li Zákon dodržovat, budu se s tebou bavit. Teprve až budeš dokonalý jako jsem já, přijď. Ne, díky Kristově oběti na kříži máme volný přístup k Bohu.

To, po čem Bůh touží, je milosrdenství, ne pouhé dodržování zákona. Ale lidské dějiny i dějiny církve ukazují, že snazší je řídit se pravidly, než se řídit milosrdenstvím.

Většina z vás ví, že pracuji v nadaci, kde mám na starosti, kromě organizace večírků, také výběr a kontrolu části projektů, které jako nadace financujeme. Většinou to funguje tak, že několikrát do roka vypíšeme tzv. grantovou uzávěrku, kdy zveřejníme informaci, že máme k dispozici tolik a tolik milionů, mezi jaké typy projektů je hodláme rozdělit (např. na projekty výsadeb stromů nebo úpravu veřejných prostorů), sdělíme, kde žadatelé naleznou potřebné formuláře a do kdy si mohou o grant požádat. A pak už jen, zjednodušeně řečeno, záleží na kvalitě a počtu došlých žádostí. Pro žádosti i podpořené projekty pak máme různé soubory pravidel a manuálů, kterými se musí žadatelé řídit a kterými se musíme řídit i my, protože jsme za správné využití peněz zodpovědní dárcům peněz. O čím větší peníze se jedná, tím jsou tato pravidla a tím i administrace projektů složitější. Dostávám se tak občas do pozice, kdy se na mě žadatelé obracejí s nějakou prosbou jdoucí nad rámec, nebo dokonce proti oněm zmíněným pravidlům. Většinou se jedná o termíny. O posunutí termínu kontrolní zprávy o přijetí žádosti, která přišla po termínu uzávěrky o uznání nějakého sporného výdaje. Svým způsobem jsou to žádosti o milost, kdy může občas jít i o docela velké peníze. Někoho by taková zodpovědnost (nebo moc) mohla těšit, nicméně já zrovna nejsem tento případ.

Mám samozřejmě ona pravidla, o která se mohu opřít. Což také často dělám a dokonce dělat musím. Pak jsou ale situace, kdy je potřeba pravidla odložit, nebo dokonce vědomě překročit. Kdy by lpění na pravidlech přineslo větší škodu, než užitek. Často to pak znamená víc práce pro nás v nadaci. Například nedávno jsme řešili situaci jedné nejmenované organizace, která od nás dostala podpořený projekt za několik milionů. Realizaci dělali dobře, ale měli naprosto neschopnou, účetní – dobrovolnici, která nebyla s to projekt správně vyúčtovat. Po mnoha urgencích a opravách jsme se dostali do situace, kdy bychom správně měli projekt stornovat a vymáhat všechny poskytnuté peníze. To by však bylo pro podpořenou organizaci likvidační a v jistém smyslu proti našemu základnímu poslání – kterým je podpora neziskového sektoru.
Rozhodli jsme se proto k něčemu mimo pravidla a zcela nad rámec našich povinností. Nechali jsme si dovést všechny účty a další potřebné dokumenty a jedna naše účetní sedla a tři dny dávala účetnictví projektu do pořádku.
Milost zpravidla přináší práci navíc.

Není to ale vždy tak jednoduché. Jindy se mi ale zase stalo, že mě kdosi usilovně přemlouval, abychom přijali žádost, která přišla po termínu. Umožnil jsem to. S realizací projektu ale byly takové problémy, že jsem následně litoval, že jsem byl příliš měkký. To, že nezvládli podat projekt včas byl důsledek neschopnosti organizace, který se pak vlekl celou realizací. A bylo to ještě posíleno tím, že měli pocit, že když jsem byl tak měkký prve, že vlastně o nic moc nejde. A samozřejmě nám to zase přineslo práci navíc, ale tentokrát to byla práce zbytečná, která nic moc dobrého nepřinesla. Bylo to takříkajíc házení perel sviním.

Někdy je těžké se správně rozhodnout, zda zákon, nebo milost. Ale to nejen v práci. I ve výchově. Kdy je možné dovolit dětem, že si nemusí večer vyčistit zuby? Kdy udělat výjimku a kdy nekompromisně trvat na pravidlech nehledě na to, že to přinese vztek, vzdor či slzy? Kdy projevit milost, protože je dítě unavené a už to prostě nedává a kdy si pevně stát za svým, protože jinak se naruší autorita rodiče?

Ale stejně to platí v církvi. I v církvi máme pravidla, jako jakékoli společenství lidí, které má spolu něco dělat. Pravidla a zákon dávají řád. A pravidla tu jsou od počátku církve. A tato pravidla mají být hranicemi, které chrání společenství před rozpadem. Ale děsí mě představa církve, která by držela pospolu jen pravidly, jen zákonem. Děsí mě představa církve, která si vytváří další a další pravidla, za která se pak schovává, aby nemusela posuzovat případ od případu v celé složitosti.

I dnešní příběh nás učí, že zákon má být provázen milostí, hlubokou snahou posoudit, jak postupovat v konkrétním případě. Zákon má být provázen ochotou investovat vlastní pohodlí, ochotou hledat v konkrétním řešení moudrost a prosit o vhled shůry. Zákon má být provázen milostí. A to tím spíše, že, slovy Pavlovými, nejsme již pod zákonem, ale pod milostí.

Milost není anarchií, je a má být lepidlem. A to je myslím, dobrý lakmusový papírek k tomu, jestli je za naším činem skutečně milost, nebo jen nedůslednost, či naše lenost následovat vytyčená pravidla. Milost spojuje. Milost buduje. Milost otevírá cestu k pokání.

A tak bych nám všem přál, abychom se v tom letošním postním období dokázali na milost zaměřit. Abychom znovu prožili, jak hluboká milost nám byla dána. Abychom znovu prožili, jak velkou cenu za tuto milost Kristus zaplatil. A abychom i my dokázali vnášet do našich rozhodnutí v práci, rodinách i v církvi hlubokou a opravdovou milost. Milost, která spojuje a slepuje.

Amen

Leave a Reply

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..