Skip to main content
Tag

prázdninový pozdrav

Prázdninový pozdrav 6

By kázání

Čtení: Sk. 2,42c: „…lámali chléb a modlili se.“

Milí přátelé, sestry a bratři,

máme před sebou poslední část verše 42, druhé kapitoly Skutků. V minulých „Pozdravech“ jsme si řekli, že živá církev se učí a stará se o druhé, tj. vytváří otevřené a přijímací společenství důvěry. Dnes si připomeneme, že dalším znakem živé církve je uctívání. „Lámání chleba“ se očividně týkalo večeře Páně, i když ta byla v tehdejších dobách spojená se společným jídlem, a „modlitby“ zřejmě znamenaly modlitební setkání, modlitební shromáždění, ale také modlitební skupinky, jak bychom řekli dnes. Na tomto způsobu uctívání prvotní církve mně připadá nápadné, jak je ve dvou ohledech vyvážené.

Za prvé, věřící se věnovali jak formálnímu tak neformálnímu uctívání, protože se odehrávalo jak v chrámu, tak v domech (v. 46). Všimněme si, že první křesťané hned neopustili institucionální, tradiční společenství. Můžeme se domnívat, že ho chtěli reformovat podle evangelia, protože věděli, že původní starozákonní oběti se naplnily v oběti Kristově. Přesto dál navštěvovali tradiční modlitební shromáždění, která byla více či méně formální (např. Sk.3,1). Kromě toho ale pořádali ještě neformálnější domácí setkání s ryze křesťanským uctíváním nebo večeří Páně.

Ani my bychom neměli rozlišovat mezi strukturovaným a nestrukturovaným, liturgickým a spontánním, jedno před druhým upřednostňovat či dávat jednomu větší váhu a důležitost. V prvotní církvi bylo obojí „vedle sebe“. Mělo by to tak být i u nás. Jsme vděční, že se lidé při bohoslužbě modlí. Avšak jak je to s naším osobním modlitebním životem? Jak je to s modlitebním životem v našich rodinách, ve skupinách, týmech vedoucích (staršovstvu, besídce, dorostu…)? Pokud vnímáme deficit modliteb v některé oblasti, měli bychom začít od nás samotných, počínaje staršími. A nejde o to „udělat akci“ pro podporu modliteb, jde o touhu modlit se, kterou dává Duch. A ta buď je, nebo není…

Za druhé, uctívání prvotní církve charakterizovala radost a úcta. O radosti prvních věřících není pochyb. Ve verši 46 je pro slovo radost použit řecký výraz agalliasis, což znamená nadšené výbuchy veselí. Jak víme, radost je ovocem Ducha, a to často v mnohem bezprostřednější formě, než nám někdy říká naše církevní tradice. Někdy to na bohoslužbě vypadá jako na pohřbu, vážné, až smutné tváře, písně se hrají hlemýždím tempem, čímž přispívají k celkově ponuré atmosféře. Křesťanství je ale radostné náboženství a každé setkání, bohoslužba, nebo večeře Páně by měly být radostnou oslavou.

Uctívání prvotní církve však zároveň nikdy nebylo neuctivé. Pokud dnes některé bohoslužby připomínají pohřeb, jsou naopak jiné až příliš „rozpustilé“. Domnívám se, že v obou případech jde o určitý způsob pokrytectví. Lidé na těchto bohoslužbách hrají určitou roli, přetvařují se, snaží si u druhých vytvořit image, fasádu, podle toho, „jaká ideologie v té či oné domácnosti vládla“ – jak kdysi pověděl Jan Werich. U některých lidí to může dojít až tak daleko, že se stanou celoživotními herci a to nejen před druhými lidmi, ale i před sebou, a domnívají se, že s tím uspějí i u Boha. Někdy mám tento dojem dokonalého herectví u některých duchovních, kteří jsou dokonale oblečeni – v tmavém obleku, Bibli drží na hrudi, na tváři milý úsměv s nádechem blahosklonnosti, hlavu mírně na stranu…, prostě světci. Stejně tak mám podobný pocit u některých žen, tzv. šedých myšek, které již svým oblečením dávají najevo, jaká je ta pravá zbožnost, co zdobí ženu. Naopak, o výstředním oblečení, ať u žen či u mužů, bylo řečeno a napsáno dost. Chtěl jsem spíše poukázat na opačný extrém příliš „vhodného“ oblečení. Vidím v tom stejný problém pokrytectví. Tímto samozřejmě nechci paušalizovat, ani nesouhlasit s Pavlovým doporučením v 1.Tm.2,9. o střízlivém zdobení žen, ale pokud by tímto (výše popsaným) způsobem chtěli lidé „uctívat“ Boha, obávám se, že uslyší slova posledního soudu – nikdy jsem vás neznal.

Ale radost pramenící z Ducha je známkou ryzího uctívání, stejně jako zbožná úcta. Ve verši 43 čteme, že „všechny naplnila zbožná úcta“. V dobách prvotní církve živý Bůh navštívil Jeruzalém a lidé se mu klaněli se směsicí radosti, úžasu a pokory, kterému říkáme uctívání. Tam nebylo místo pro jakoukoli fasádu, či herectví. Stejně i my dnes máme být při uctívání autentičtí a v upřímné radosti, úžasu a pokoře uctívat Boha. Myslím, že evangelium Jana, 4. kapitola, 23. verš to vystihuje a shrnuje: Ale přichází hodina, ano, již je tu, kdy ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v Duchu a pravdě.

Přeji pěknou neděli.

Pepa Horský, váš kazatel

Prázdninový pozdrav 5

By kázání

Čtení: Sk. 2,42b: „…byli spolu,“

Milí přátelé, sestry a bratři,

Minulý týden jsme si řekli, že prvním rysem živé církve je studium. Hned druhým je společenství. Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu,… V původním textu je použito známé řecké slovo koinónia, které vyjadřuje to, co nám v běžném křesťanském životě dává identitu společenství, ke kterému patříme, nebo co máme jako křesťané společné. Svědčí o dvou skutečnostech, které se vzájemně doplňují – o tom, co nás spojuje uvnitř a navenek.

Read More

Prázdninový pozdrav 4

By kázání

Čtení: Sk. 2,42a „Vytrvale poslouchali učení apoštolů…“

Milé sestry a bratři, přátelé,
prázdniny se pomalu blíží ke své polovině. 26. 7. má svátek Anna, a o ní říká pranostika: Svatá Anna, chladná rána. Zatím to na chladná rána moc nevypadá. Děti mají určitě radost, my starší si s povzdechem otřeme pot z čela, a budeme i nadále dodržovat pitný režim…

Read More

Prázdninový pozdrav 3

By kázání

Čtení: Sk 2

„Když nastal den Letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě. Náhle se strhl hukot z nebe, jako když se žene prudký vichr, a naplnil celý dům, kde byli. A ukázaly se jim jakoby ohnivé jazyky, rozdělily se a na každém z nich spočinul jeden; všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. Byli ohromeni a divili se: „Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči: Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané, židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!“ Žasli a v rozpacích říkali jeden druhému: „Co to má znamenat?“ Ale jiní říkali s posměškem: „Jsou opilí!“ Tu vystoupil Petr spolu s jedenácti, pozvedl hlas a oslovil je: „Muži judští a všichni, kdo bydlíte v Jeruzalémě, toto vám chci oznámit, poslouchejte mě pozorně: Tito lidé nejsou, jak se domníváte, opilí – vždyť je teprve devět hodin ráno. Ale děje se, co bylo řečeno ústy proroka Jóele: ‚A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi, synové vaši a vaše dcery budou mluvit v prorockém vytržení, vaši mládenci budou mít vidění a vaši starci budou mít sny. I na své služebníky a na své služebnice v oněch dnech sešlu svého Ducha, a budou prorokovat. A učiním divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi: krev a oheň a oblaka dýmu. Slunce se obrátí v temnotu a měsíc se změní v krev, než přijde den Páně, velký a slavný; a každý, kdo vzývá jméno Páně, bude zachráněn.‘ Muži izraelští, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského Bůh potvrdil před vašimi zraky mocnými činy, divy a znameními, která mezi vámi skrze něho činil, jak sami víte. Bůh předem rozhodl, aby byl vydán, a vy jste ho rukou bezbožných přibili na kříž a zabili. Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci. David o něm praví: ‚Viděl jsem Pána stále před sebou, je mi po pravici, abych nezakolísal; proto se mé srdce zaradovalo a jazyk můj se rozjásal, nadto i tělo mé odpočine v naději, neboť mě nezanecháš v říši smrti a nedopustíš, aby se tvůj Svatý rozpadl v prach. Dal jsi mi poznat cesty života a blízkost tvé tváře mne naplní radostí.‘ Bratří, o praotci Davidovi vám mohu směle říci, že zemřel a byl pohřben; jeho hrob tu máme až dodnes. Byl to však prorok a věděl o přísaze, kterou se mu Bůh zavázal, že jeho potomka nastolí na jeho trůn; viděl do budoucnosti, a mluvil tedy o vzkříšení Kristově, když řekl, že nezůstane v říši smrti a jeho tělo se nerozpadne v prach. Tohoto Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni to můžeme dosvědčit. Byl vyvýšen na pravici Boží a přijal Ducha svatého, kterého Otec slíbil; nyní jej seslal na nás, jak to vidíte a slyšíte. David nevstoupil na nebe, ale sám říká: ‚Řekl Hospodin mému Pánu: Usedni po mé pravici, dokud ti nepoložím nepřátele pod nohy.‘ Ať tedy všechen Izrael s jistotou ví, že toho Ježíše, kterého vy jste ukřižovali, učinil Bůh Pánem a Mesiášem.“ Když to slyšeli, byli zasaženi v srdci a řekli Petrovi i ostatním apoštolům: „Co máme dělat, bratří?“ Petr jim odpověděl: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého. Neboť to zaslíbení platí vám a vašim dětem i všem daleko široko, které si povolá Pán, náš Bůh.“ A ještě mnoha jinými slovy je Petr zapřísahal a napomínal: „Zachraňte se z tohoto zvráceného pokolení!“ Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí. Vytrvale poslouchali učení apoštolů, byli spolu, lámali chléb a modlili se. Všech se zmocnila bázeň, neboť skrze apoštoly se stalo mnoho zázraků a znamení. Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval. Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse.“

Milé sestry a bratři, přátelé,

je třetí prázdninová neděle. Od konce června do dneška jsem byl na třech svatbách. Na dvou jako „novopečený“ oddávající a jedna byla v režii naší stanice, takže i tady jsem byl „u toho“. A ještě jedna svatba nás ve stanici čeká – začátkem srpna. To je, v tak krátkém čase, poměrně značný počet. A možná i z toho důvodu mně vytanula na mysli otázka smlouvy, či slibu. Teď ale nemám na mysli smlouvu manželskou, či slib manželů při svatební bohoslužbě.

Read More

Prázdninový pozdrav 2

By kázání

Čtení: Řím. 12,1-2. „Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“

Milí „staniční“,

v uplynulém týdnu jsem byl s manželkou několik dní na rodinné dovolené se sborem naší církve v Poděbradech a tam jsme měli několik přednášek o manželství a „něco málo“ o výchově dětí.

Read More

Prázdninový pozdrav 1

By kázání

Čtení: Fil. 4,8. „Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu.“

Milí „staniční“,

je první prázdninová neděle, a léto je skutečně takové jak má být. Ale někdo by možná řekl: vedro až k zalknutí, a k tomu by použil slova jedné písně Marka Ebena: rozpouští se mi mozek, „už sem nepudu“ (myšleno na plovárnu). Lepší bude zalézt někam do stínu… Takto rozdílný pohled můžeme mít na dění kolem nás a na situace, které nás potkávají.

Veršem z epištoly Filipským navazuji ještě na naše setkání na Majáku na konci školního roku (19.6.). Připomínali jsme si, čím vším nás Bůh obdaroval v uplynulém roce, a jemu jsme za to v modlitbách děkovali.

Read More