19 Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu (h) a patříte k Boží rodině. 20 Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. ([Iz.28:16; Mt.16:18; 1P.2:4 1P.2:6; Zj.21:14]) 21 V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu; ([1K.3:16; 2K.6:16; Ef.4:15- Ef.4:16; Ko.2:19]) 22 v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží. ([1P.2:5])
(h) ř: svatých 3. ([Ef.3:6; Žd.12:22- Žd.12:23])
POZDRAV:
Poslední dvě kázání ve školním roce byla na text z listu Koloským. Tam jsem mimo jiné zmínil určitou podobnost s listem do Efezu. Proto jsem si tento dopis Efezkým znovu celý přečetl. A zaujal mě právě výše uvedený text.
Kol 4:2-6
V modlitbách buďte vytrvalí, bděte a děkujte Bohu. Modlete se také za nás, aby Bůh otevřel dveře našemu slovu, abych mohl zvěstovat tajemství Kristovo, pro něž jsem teď ve vězení, a tak je mohl rozhlásit; neboť k tomu jsem poslán. Jednejte moudře ve styku s okolním světem a využijte čas vám svěřený. Vaše slovo ať je vždy laskavé a určité; ať víte, jak ke komu promluvit.
Koloským 2:20-3:10
Jestliže jste spolu s Kristem zemřeli mocnostem světa, proč si necháváte předpisovat: neber to do rukou, nejez, nedotýkej se – jako byste stále ještě byli v moci světa? Jsou to lidské předpisy a nauky o věcech, které se použitím ničí. Vydávají se za moudrost jako zvláštní projev zbožnosti, sebeponižování nebo tělesné umrtvování, ale nic neznamenají pro ovládání vášní. Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží.
K tomu směřujte, a ne k pozemským věcem. Zemřeli jste a váš život je skryt spolu s Kristem v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, tehdy i vy se s ním ukážete v slávě. Proto umrtvujte své pozemské sklony: smilstvo, necudnost, vášeň, zlou touhu a hrabivost, která je modloslužbou. Pro takové věci přichází Boží hněv. I vy jste dříve tak žili. Ale nyní odhoďte to všecko: zlobu, hněv, špatnost, rouhání, pomluvy z vašich úst. Neobelhávejte jeden druhého, svlečte ze sebe starého člověka i s jeho skutky a oblečte nového, který dochází pravého poznání, když se obnovuje podle obrazu svého Stvořitele.
Římanům 5:12-21
Skrze jednoho člověka totiž vešel do světa hřích a skrze hřích smrt; a tak smrt zasáhla všechny, protože všichni zhřešili. Hřích byl ve světě už před zákonem, ač se hřích nezapočítává, pokud není zákon. Smrt však vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo hřešili jiným způsobem než Adam. On je protějšek toho, který měl přijít. S milostí tomu však není tak jako s proviněním. Proviněním toho jediného, totiž Adama, mnozí propadli smrti; oč spíše zahrnula mnohé Boží milost, milost darovaná v jediném člověku, Ježíši Kristu. A s darem milosti tomu není jako s následky toho, že jeden zhřešil. Soud nad jedním proviněním vedl k odsouzení, kdežto milost po mnohých proviněních vede k ospravedlnění.
Jestliže proviněním Adamovým smrt se zmocnila vlády skrze jednoho člověka, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a darované spravedlnosti, budou vládnout v životě věčném skrze jednoho jediného, Ježíše Krista. A tak tedy: Jako jediné provinění přineslo odsouzení všem, tak i jediný čin spravedlnosti přinesl všem ospravedlnění a život. Jako se neposlušností jednoho člověka mnozí stali hříšníky, tak zase poslušností jednoho jediného mnozí se stanou spravedlivými. K tomu navíc přistoupil zákon, aby se provinění rozmohlo. A kde se rozmohl hřích, tam se ještě mnohem více rozhojnila milost, aby tak jako vládl hřích a přinášel smrt, vládla ospravedlněním milost a přinášela věčný život skrze Ježíše Krista, našeho Pána.
Kazatel 10
Mrtvé mouchy způsobí, že mastičkářův olej páchne a kvasí; stejně působí špetka pomatenosti, je-li ceněna víc než moudrost a čest. Moudrý má srdce na pravém místě, hlupák na nepravém. Pomatenec, i když jde po cestě, je bez rozumu, o každém však říká: „To je pomatenec!“ Zvedne-li se proti tobě vladařova nevole, své místo neopouštěj, mírnost může zabránit velikým hříchům. Zlo, jež jsem pod sluncem vídal, je omyl, k němuž dochází u mocnáře: Na vysoké místo se dosadí pomatenec, kdežto schopní zůstávají sedět dole. Viděl jsem otroky na ořích, kdežto knížata jak otroky chodit pěšky. Kdo kope jámu, spadne do ní, toho, kdo strhává zeď, uštkne had. Kdo láme kámen, přichází k úrazu, kdo štípe dříví, je při tom ohrožen.
Ztupí-li se sekera a nenaostří-li se znovu, je nutno víc napnout síly. Užitečná a prospěšná je moudrost. Uštkne-li had, dříve než byl zaříkán, zaklínač pranic neprospěje. Slova z úst moudrému příjemně plynou , kdežto hlupáka vlastní rty pohlcují. Sotvaže promluví, prozradí pomatenost, a když domluví, zlou ztřeštěnost. Pomatenec má plno řečí. Co nastane, člověk neví, a kdo mu oznámí, co bude po něm? Hlupáci se unavují pachtěním, nevědí ani, kudy jít do města. Běda tobě, země, je-li tvým králem chlapec a tvá knížata hodují z jitra! Blaze tobě, země, je-li tvůj král vznešeného rodu a tvá knížata jídají v náležitý čas pro posilnění, a ne pro opilství. Pro lenošení sesouvá se krov, pro nečinnost rukou zatéká do domu. K obveselení se strojí pokrm a radost životu dává víno; peníze vyřeší všechno. Králi nezlořeč ani v mysli, boháčovi nezlořeč ani v pokojíku, kde uléháš, neboť nebeské ptactvo roznese ten hlas, okřídlenec vyzradí každé slovo.
1.Mojžíšova 2:7-9
I vytvořil Hospodin Bůh člověka, prach země, a vdechl mu v chřípí dech života. Tak se stal člověk živým tvorem. A Hospodin Bůh vysadil zahradu v Edenu na východě a postavil tam člověka, kterého vytvořil. Hospodin Bůh dal vyrůst ze země všemu stromoví žádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostřed zahrady pak stromu života a stromu poznání dobrého a zlého.
1.Mojžíšova 2:15-17
Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil. A Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš jíst. Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.
1.Mojžíšova 3:1-5
Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech plodů v zahradě?“. Žena hadovi odvětila: Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli. Had ženu ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete smrti. Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré a zlé.
Lukáš 15:11-20
Ježíš také řekl: „Jeden člověk měl dva syny. Ten mladší řekl otci: Otče, dej mi díl majetku, který na mne připadá. On jim rozdělil své jmění. Po nemnoha dnech mladší syn všechno zpeněžil, odešel do daleké země a tam rozmařilým životem svůj majetek rozházel. A když už všechno utratil, nastal v té zemi veliký hlad a on začal mít nouzi. Šel a uchytil se u jednoho občana té země; ten ho poslal na pole pást vepře. A byl by si chtěl naplnit žaludek slupkami, které žrali vepři, ale ani ty nedostával. Tu šel do sebe a řekl: „Jak mnoho nádeníků u mého otce má chleba nazbyt, a já tu hynu hladem! Vstanu, půjdu k svému otci a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem; přijmi mne jako jednoho ze svých nádeníků. I vstal a šel k svému otci. Když ještě byl daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil.
Marek 1:40-45
Přijde k němu malomocný a na kolenou ho prosí: „Chceš-li, můžeš mě očistit.“ Ježíš se slitoval, vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: „Chci, buď čist.“ A hned se jeho malomocenství ztratilo a byl očištěn. Ježíš mu pohrozil, poslal jej ihned pryč a nařídil mu: „Ne abys někomu něco říkal! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co Mojžíš přikázal – jim na svědectví.“ On však odešel a mnoho o tom vyprávěl a rozhlašoval, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na opuštěných místech. A chodili k němu odevšad.
Rok uběhl jako voda a jsme tu opět jako delegáti sborů naší církve, abychom společně Pánu Bohu poděkovali za vše, co se z Boží milosti podařilo vykonat. Jak patrno z konferenční brožury, je toho opravdu hodně. A to tam ještě není to, co ze žádných zpráv nevyčteme; podivuhodné, skryté působení Ducha svatého, jehož ovoce jsme sklízeli a mnohé jistě ještě sklidíme a také málo viditelná a přitom nenahraditelná služba jednotlivců všech generací. Jsem opravdu potěšen, když při návštěvách sborů, stanic, diakonických, misijních a vzdělávacích zařízeních církve vidím horlivost a radost z víry v Pána Ježíše Krista, která se promítá do oddané služby jak ve sboru, tak i mimo něj. Díky Bohu za všechny možnosti, které nám byly v uplynulém období dány i za ty, které se před námi teprve otevírají.
Letos se jako společenství Na Cestě opět účastníme úžasné akce – Noc Kostelů, která se koná 10. 6. 2016. Naši „Noc“ můžete najít v oficiálním programu pod názvem Noc v rozkvetlé zahradě. Zveme Vás, abyste si přišli vychutnat mezi 18:00 – 22:00 pozdně jarní večer do skryté zelené oázy – Otevřené Zahrady – uprostřed města.
Minulý rok prostory Otevřené Zahrady navštívilo více než 700 zájemců a s mnohými se rádi opět uvidíme. Náplň noci se podařilo rozšířit, stejně jako se během uplynulého roku rozšířily prostory Otevřené Zahrady, kterou bude možné navštívit ještě před oficiálním otevřením.
Čeká Vás:
prohlídka unikátní zahrady, skýtající mnohá výuková, hravá, ale i malebná zákoutí – v 18.00 a 19.30 navíc s půlhodinovým výkladem,
vystoupení gospelové skupiny Joyful No!se – v 19.00, 20.00 a 21.00,
procházka po rozkvetlé střeše architektonicky hodnotné inovativní budovy, která získala několik ocenění, např. jednu z cen Stavba roku 2013,
výstava fotek Strom roku v sále, ve kterém probíhají (mimo jiné) nedělní bohoslužby,
představení společenství Na Cestě,
příjemné posezení v zahradní kavárně,
opékání špekáčků a vegetáčků,
prostor pro rozhovory.
Toto krátké video je sestřihem loňské Noci Kostelů a zároveň je krásnou pozvánkou na tu letošní…
RÁDI VÁS V OTEVŘENÉ ZAHRADĚ PŘI NÁVŠTĚVĚ SPOLEČENSTVÍ NA CESTĚ UVIDÍME!!
Lukáš 10:38-42
Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu žena jménem Marta, která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo. Ale Marta měla plno práce, aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: „Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!“ Pán jí odpověděl: „Marto, Marto, děláš si starosti a trápíš se pro mnoho věcí. Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře. Vybrala si to, oč nepřijde.“
Jan 11:18-44
Betanie byla blízko Jeruzaléma, necelou hodinu cesty, a mnozí z Židů přišli k Marii a Martě, aby je potěšili v jejich zármutku nad jejich bratrem. Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, šla mu naproti. Marie zůstala doma. Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel. Ale i tak vím, že začkoli požádáš Boha, Bůh ti dá.“ Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“ Řekla mu Marta: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ nJežíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení i život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít. A každý, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“ Řekla mu: „Ano, Pane. Já jsem uvěřila, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“ S těmi slovy odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: „Je tu Mistr a volá tě.“ Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš totiž ještě nedošel do vesnice a byl na tom místě, kde se s ním Marta setkala. Když viděli Židé, kteří byli s Marií v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; domnívali se, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. Jakmile Marie přišla tam, kde byl Ježíš, a spatřila ho, padla mu k nohám a řekla: „Pane, kdybys byl zde, nebyl by můj bratr umřel.“ Když Ježíš viděl, jak pláče a jak pláčou i Židé, kteří přišli s ní, v Duchu se rozhorlil a vzrušen řekl: „Kam jste ho položili?“ Řekli mu: „Pane, pojď se podívat!“ Ježíšovi vstoupily do očí slzy. Židé říkali: „Hle, jak jej miloval!“ Někteří z nich však řekli: „Když otevřel oči slepému, nemohl způsobit, aby tento člověk neumřel?“ Ježíš, znovu rozhorlen, přichází k hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen. Ježíš řekl: „Zvedněte ten kámen!“ sestra zemřelého Marta mu řekla: „Pane, už je v rozkladu, vždyť je to čtvrtý den.“ Ježíš jí odpověděl: „Neřekl jsem ti, že uvidíš slávu Boží, budeš-li věřit?“ Zvedli tedy kámen. Ježíš pohlédl vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, žes mě vyslyšel. Věděl jsem sice, že mě vždycky slyšíš, ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“ Když to řekl, zvolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ Zemřelý vyšel, měl plátnem svázány ruce i nohy a tvář měl zahalenu šátkem. Ježíš jim řekl: „Rozvažte ho a nechte odejít!“
