ČTENÍ: 1.Jan 1:1-4
1 Přinášíme a dosvědčujeme vám zvěst o tom, co bylo od počátku: o Ježíši, který je živé slovo – viditelný projev Otcova věčného života.
2 Slyšeli jsme ho, viděli jsme ho, sledovali jsme ho, dotýkali jsme se ho.
3-4 Podáváme vám o něm zprávu, abyste se s námi sjednotili, jako jsme my zajedno s Otcem a s jeho Synem Ježíšem Kristem, aby se tím naše radost vzájemně znásobila.
Téma: Svědectví o Kristu, který dává jednotu a radost
Jsou tady opět prázdniny. Mnozí se radují (hlavně školáci, studenti a taky rodiče), jiným přibylo starostí (policistům, záchranářům a taky rodičům, a všem, kteří někam cestují – třeba jen přes centrum Brna). Doba prázdnin je doba zvláštní, mimořádná a možná někomu ku podivu, také uspěchaná. Chceme nabrat sil na celý další školní rok a proto se někdy tak ženeme za touto vidinou odpočinku a nových sil, že se u toho ještě víc unavíme.
Proto, abychom si přes prázdniny odpočinuli a nabrali sil do služby v našem společenství, nemáme přes prázdniny pravidelné společné bohoslužby. A tak vás budu, jako každoročně pravidelně doprovázet svými krátkými zamyšleními (netroufám si to nazvat kázáními), která vždycky připojím k čtvrtečnímu e-mailovému pozvání k modlitbám. Apoštol Pavel nás vybízí k tomu, abychom „v modlitbách byli ustaviční“. Rozumím tomu tak, že co se týká modliteb, prázdniny prostě neexistují a jsem přesvědčen, že ani existovat nemohou. Modlitby jsou něco jako dýchání. Kdybychom přestali dýchat, udusili bychom se. Podobně je to s modlitbou.
Pro letošní prázdninové pozdravy jsem vybral První Janovu epištolu. Když jsem ji začal podrobněji studovat, uvědomil jsem si (a to hned na začátku první kapitoly), že ji jde dost těžko oddělit od Janova evangelia, a také druhá a třetí epištola v určitém smyslu navazuje na tu první a dokresluje to, kdo byl, či jaký byl ten, kdo všechny tyto zmíněné knihy Bible napsal – apoštol Jan.
Hned na začátku svého listu Jan píše, že Ježíš Kristus je živý Bůh. Není to člověk, který kdysi žil jako velký prorok a pak byl ukřižován a zemřel. Tak totiž začali na konci prvního století (v době kdy Jan psal své evangelium a následně epištoly), vystupovat někteří falešní učitelé. Jan dosvědčuje Ježíšův božský původ odkazem ke stvoření: Kristus je živým „Slovem“, skrze něž všechno vzniklo. Jan byl očitým svědkem všech důležitých událostí v Ježíšově životě na této zemi. Původně jako učedník Jana Křtitele byl u Ježíšova křtu v Jordánu, byl na hoře proměnění, jako jediný z apoštolů byl přítomen Ježíšovu ukřižování, jako první z apoštolů byl u prázdného hrobu, setkával se s Ježíšem po jeho zmrtvýchvstání. Dá se říct, že jeho svědectví je nad míru pravé. Proto také vybízí adresáty svého listu, aby přijali jeho svědectví, aby se sjednotili, ztotožnili s tím, co Jan píše a vyznává. Jednota s Otcem i Synem vnáší jednotu do společenství, a přidanou hodnotou je radost, která zdaleka není jen životním optimismem.
Přeji pohodové prázdninové dny.
Pepa