ČTENÍ: Kol.4:5 – 6
5 Jednejte moudře ve styku s okolním světem a využijte čas vám svěřený. ([Ef.5:15– Ef.5:16]) 6 Vaše slovo ať je vždy laskavé a určité(t); ať víte, jak ke komu promluvit. (t) ř: okořeněné solí ([Ef.4:29])
POZDRAV:
Milí,
předcházející dopis začínal větou: nezapomínejte (pamatujte), že i vy máte Pána Boha nad sebou v nebi. Dnešní text začíná opět příkazem: Jednejte moudře…. Netroufá si Pavel příliš? Nikdy koloské křesťany neviděl, vlastně je ani nezná a dovoluje si jim takto „přikazovat“…. Pavlovi na nich velmi záleželo. Z celého dopisu vyznívá, že je měl „na srdci“. Napomínal je v lásce. Navíc Pavlovi nešlo na prvním místě o to, aby si to s nikým „nerozházel“. Nešlo mu na prvním místě o mezilidské vztahy. Jeho prioritou bylo, aby tamní křesťané napravili vztah s Bohem! Až po té je možné napravovat, uzdravovat vztahy mezi lidmi. A to od těch nejbližších (v manželství a rodině), pak v církvi, pak v dalších rovinách, v neposlední řadě i k okolnímu světu.
Oba verše dnešního čtení hovoří o tom, jak jednat s lidmi nevěřícími, s lidmi mimo sbor, mimo církev. Máme jednat moudře, laskavě a přesto jednoznačně, aby naše slovo mělo „chuť“. Nebylo mdlé, ani přesolené. A navíc nemáme promarnit příležitost, čas „příhodné chvíle“ (čas kairos).
Má-li být naše slovo okořeněné solí, neznamená to, že budeme nevěřícím hned hlásat: ‚jseš hříšník a nebudeš-li činit pokání, skončíš v pekle‘. To dnes mnohým lidem připomíná středověk. Radikálním islamistům se tady v Evropě vytýká, že uvízli ve středověku. My bychom s takovými výroky nebyli daleko od nich, jen bychom nebyli tak radikální.
Chceme-li navázat vztah s nevěřícími, musíme k nim přistupovat tak, aby rozuměli našemu jednání, naší „komunikaci“ k nim. Musíme najít „řeč“, kterou hovoří a tou je oslovovat. Neznamená to „přizpůsobovat se tomuto světu“, ale hovořit s nimi jazykem, kterému rozumí. Mnozí zřejmě znáte knihu Pět jazyků lásky (Gary Chapman), ve které se hovoří o tom jak si vzájemně projevovat lásku v manželství. Každý máme jinou představu o tom, jak by mně můj partner měl projevovat, či vyjadřovat lásku (slovy vyznání, dělání dobrých skutků, trávením společného času, dáváním dárků, nebo třeba pohlazením). Musíme zjistit, co je pro mého partnera nejdůležitější, tedy co je jeho primárním jazykem lásky a tím mu lásku projevovat.
Mám za to, že je možné tento princip použít při oslovování nevěřících. Musíme k nim „hovořit“ jazykem, kterému rozumí, který by vyjadřoval náš vztah k nim a zájem o ně. Ať je tedy naše slovo ochucené solí, ať víte, jak ke komu promluvit.
Pepa, váš kazatel.