ČTENÍ Kol.3:13 – 4:1
13 Snášejtet12 se navzájem a odpouštějtea si, má-li kdo něcot13 proti druhému. Jakob Pánt14 odpustil vám, odpusťte i vy. 14 A nad to všechno mějte lásku,a která je poutem dokonalosti.b 15 Pokoja Kristůvt15 ať rozhodujet16 ve vašich srdcích; k němu jste byli také povolánib v jednom mtěle. A buďte vděčni.c 16 cSlovo Kristovoa ať ve vás bohatě přebývá. Ve vší moudrosti sse snavzájem vyučujte a napomínejteb a (s vděčností)t17 zpívejte cBohut18 (ve svých srdcích)t19 chvalozpěvy,c soslavné szpěvy a duchovní písně. 17 A všechno, cokoli činítea slovemb nebo skutkem, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujtec cBohu a Otci. 18 Ženy,a podřizujte se svým mužům, jak se sluší v Pánu. 19 Muži,a milujte své ženy a (nebuďte k nim příkří).t20
20 Děti,a poslouchejte své rodiče ve všem, neboť to je milé (v Pánu).t21 21 Otcové, nedráždětea své děti, aby 27nemalomyslněly. 22 Otroci,a poslouchejte ve všem xpozemskét22 pány, ne jen naoko,b jako ti, kdo se chtějí zalíbit lidem, ale v upřímnosti srdce, bojícec se Pána.t23 23 Cokoli děláte,a dělejte z duše jako Pánu, a ne lidem. 24 Vždyť víte, že od Pána dostanete za odměnu dědictví.a Pánu Kristu služte!t24 25 Neboť kdo (činí zlé),t25 sdostane szpět to, co szlého sučinil.a (Bůh nikomu nestraní).t26
1 Páni, prokazujte otrokům, co je spravedlivé a správné; vždyť víte, že i vy máte Pána v nebi.t1
POZNÁMKY
Verš 13: t12 Ef.4:2; ř.: snášejíce … a odpouštějíce …, t13 ř.: stížnost; HL, t14 var.: Kristus aEf.4:32 bŘ.15:7 | Verš 14: a1K.13:13, bŽd.6:1p | Verš 15: t15 var.: Boží, t16 n.: vládne; HL; ř. pův.: uděluje ceny ( Fp.3:14) v zápasech, aJ.14:27, b1K.1:9; Ga.5:13; Ef.4:4; 1P.2:21, cKo.4:2; 2K.9:11; Žd.12:28; Zj.7:12 | Verš 16: t17 ř.: v milosti, t18 var.: Pánu, t19 n.: srdcem, aŘ.10:17, b Ko.1:28; Ř.15:14, cEf.5:19 | Verš 17: aKo.3:23; 1K.10:31, b2Te.2:17! cKo.1:12; Ef.5:20 | Verš 18: aEf.5:22nn// | Verš 19: t20 n.: nerozhořčujte se na ně, aEf.5:25; 1P.3:7 | Verš 20: t21 n.: Pánu, aEf.6:1 | Verš 21: a2K.9:2p† | Verš 22: t22 ř.: podle xtěla, t23 var.: Boha, aEf.6:5, bEf.6:6p, c1P.2:17 | Verš 23: aKo.3:17 | Verš 24: t24 n.: sloužíte.; 1K.7:22, aSk.20:32; 1P.1:4 | Verš 25: t25 n.: ubližuje, t26 ř.: a není spřijímání sosob [u Boha]; Ř.2:11!, aSd.1:7~ | Verš 1: t1 var.: nebesích; Ef.6:9
POZDRAV:
Milí,
dnešní oddíl popisuje pravidla, jak by měly vypadat vztahy a jak by se měli budovat a pěstovat mezi lidmi ve společnosti (obecně), také v rodině a na pracovišti. Není proto nic mimořádného, když hned v prvním verši dnešního textu se hovoří o snášenlivosti a odpouštění. Tato slova vyjadřují vlastnosti a dovednosti, které jsou vlastní především Bohu. I Ježíš kdysi řekl lidem kolem sebe: jak dlouho vám budu snášet. (Mk.9.19) A přece nás nikdy neodmítnul, ale nakonec se za nás i obětoval. Stejně tak i odpuštění je to, co dokáže především Bůh. Tak to čteme hned na začátku dnešního oddílu: Jako Bůh (Kristus) odpustil nám, odpouštějte i vy.
Když Ježíš učil učedníky, jak se mají modlit – modlitbu Páně (v které se i my modlíme mj.: odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům) tak jediný komentář, který k této modlitbě měl, byl právě k odpuštění: Neboť jestliže odpustíte lidem jejich provinění, odpustí váš nebeský Otec i vám; jestliže však lidem jejich provinění neodpustíte, ani váš Otec vám neodpustí vaše provinění.“ (Mt.6.14-15).
Jen na základě odpuštění se může zrodit láska (v.14). Mám za to, že tady je slovem láska vyjádřeno daleko víc než „jen“ láska Boží (agapé), ale že se jedná o lásku obecně „mezi lidmi“, že se lidé mají rádi. Pak je tam zahrnuta láska přátelská, jako sounáležitost lidí, kteří mají k sobě blízko. Rovněž láska bratrská, ať sourozenecká, či láska v rodině, nebo láska mezi lidmi vyznávajících víru v Boha, a v neposlední řadě také láska manželská. Všechny mezilidské vztahy jsou skryty v tomto slovu. Přesto by to bylo málo, kdyby tam chyběla láska, která všechno završuje, která nabízí a nežádá zpět, láska „přestože“ – láska Boží.
Láska slouží k vzájemnému budování a napomínání, aby v nás přebývalo slovo Kristovo, abychom dokázali žít jako bratři a sestry ve společenství církve, jako manželé, jako rodiče a děti, jako řadoví zaměstnanci i jako vedoucí na pracovišti.
Co to znamená prakticky?
Láska manželky ke svému muži znamená podřizovat se mu. Některé překlady používají „mírnější“ slovo – poddávat se. Láska muže ke své ženě znamená zaštiťovat ji a opečovávat (jako Kristus církev), až do oběti. Znamená to mít svou ženu na prvním místě po Pánu Bohu. Mnozí si řeknete, že to je náročné. Ano, je. V manželství potřebujeme podporu jeden od druhého. Prakticky to znamená, že nakolik muž dokáže milovat svou ženu a obětovat se za ni, natolik se žena dokáže podřizovat. Platí to i naopak. Funguje to jako spojité nádoby. Když se naplňuje jedna, naplňuje se i druhá nádoba. Může se stát, že jeden v manželství selhává. Neznamená to, že se manželé musí hned rozejít. Může si jeden z nich v modlitbě na každý den vyprošovat dar Boží lásky (agapé), a přestože jeden z manželů nenaplňuje svůj „díl lásky“, druhý „podrží“ manželství díky daru lásky Boží, lásky „přestože“.
Láska dětí k rodičům znamená být poslušný. Rodiče naopak nemají své děti „vytáčet“ nadměrnými, či nesmyslnými požadavky, a nespravedlivě je posuzovat, či odsuzovat, aby neztratili touhu do života, nebo se nám neodcizili.
Láska vůči vedoucím na pracovišti a „vztah“ k firmě se má projevovat poctivou prací, plněním svěřených úkolů a to nejen tehdy, když jsme „pod kontrolou“. Láska vedoucího (nejen ve firmě, ale i v církvi) ke svým podřízeným znamená být spravedlivý a nestranný. Bůh také nikomu nestraní. I ten nejvyšší vedoucí není nejvyšší autoritou. Všichni se budeme zodpovídat Bohu.
Je to široké téma, proto jsou některé myšlenky vyjádřeny trochu heslovitě. Věřím, že i tak nám dnešní pozdrav bude k užitku.
Pepa, váš kazatel