ČTENÍ: Efezským 2:19-22
19 Nejste již tedy cizinci a přistěhovalci, máte právo Božího lidu (h) a patříte k Boží rodině. 20 Jste stavbou, jejímž základem jsou apoštolové a proroci a úhelným kamenem sám Kristus Ježíš. ([Iz.28:16; Mt.16:18; 1P.2:4 1P.2:6; Zj.21:14]) 21 V něm je celá stavba pevně spojena a roste v chrám, posvěcený v Pánu; ([1K.3:16; 2K.6:16; Ef.4:15- Ef.4:16; Ko.2:19]) 22 v něm jste i vy společně budováni v duchovní příbytek Boží. ([1P.2:5])
(h) ř: svatých 3. ([Ef.3:6; Žd.12:22- Žd.12:23])
POZDRAV:
Poslední dvě kázání ve školním roce byla na text z listu Koloským. Tam jsem mimo jiné zmínil určitou podobnost s listem do Efezu. Proto jsem si tento dopis Efezkým znovu celý přečetl. A zaujal mě právě výše uvedený text.
Efez bylo přístavní město (leží na západním pobřeží dnešního Turecka). Díky tomu se v něm pohybovalo mnoho různých lidí, různých národností. Bylo to veskrze kosmopolitní město. Také křesťanský sbor, byl složen z různých lidí, různých národností a různého společenského postavení. A jak bylo často zvykem, křesťané z židů se snažili křesťanům pohanského původu vnutit svoje židovské zvyky, s tím, že jen dodržováním těchto starozákonních židovských zvyků, či rituálů budou pravými křesťany. Tak to čteme v mnohých Pavlových listech.
I dnes se setkáváme s podobnými pohledy. Jen když se „zařadíte do řady“ a budete dodržovat určité „zvyklosti“, můžete být členové církve, jinak do ní nepatříte. Apoštol Pavel píše kosmopolitní skupině křesťanů, že jsou Božím chrámem, posvěcení Pánu, pokud věří, že Ježíš Kristus je „úhelným kamenem“ tohoto chrámu.
Kristus spojuje všechny věřící v něho do jednoho duchovního příbytku. Příbytek je místo, kde se člověk cítí bezpečně, kde se cítí „jako doma“. Už nejsme přistěhovalci, cizinci, ale víra u nás zdomácněla.
Ať budete přes prázdniny kdekoli, máte tuto jistotu. Přeji vám, abyste na vašich prázdninových cestách hledali a nacházeli Boží příbytek, chrám, bohoslužbu, kde se budete cítit „jako doma“.
Mějte se dobře.
Pepa, váš kazatel