Čtení: Sk. 5,1-11
Také nějaký muž, jménem Ananiáš, a jeho manželka Safira prodali svůj pozemek. Ananiáš si však s vědomím své ženy dal nějaké peníze stranou, zbytek přinesl a položil apoštolům k nohám. Ale Petr mu řekl: „Ananiáši, proč satan ovládl tvé srdce, že jsi lhal Duchu svatému a dal stranou část peněz za to pole? Bylo tvé a mohl sis je přece ponechat; a když jsi je prodal, mohl jsi s penězi naložit podle svého. Jak ses mohl odhodlat k tomuto činu? Nelhal jsi lidem, ale Bohu!“ Když to Ananiáš uslyšel, skácel se a byl mrtev; a na všechny, kteří to slyšeli, padla velká bázeň. Mladší z bratří ho přikryli, vynesli a pohřbili. Asi po třech hodinách vstoupila jeho žena, netušíc, co se stalo. Petr se na ni obrátil: „Pověz mi, prodali jste to pole opravdu jen za tolik peněz?“ Ona řekla: „Ano, jen za tolik.“ Petr jí řekl: „Proč jste se smluvili a tak pokoušeli Ducha Páně? Hle, za dveřmi je slyšet kroky těch, kteří pochovali tvého muže; ti odnesou i tebe.“ A hned se skácela u jeho nohou a zemřela. Když ti mládenci vstoupili dovnitř, našli ji mrtvou. Vynesli ji a pohřbili k jejímu muži. A velká bázeň padla na celou církev i na všechny, kteří o tom slyšeli.
Milí přátelé, sestry a bratři,
příběh o podvodu a následné smrti Ananiáše a Zafiry je důležitý jednak proto, že dokládá poctivost Lukáše jako historika, že tuto politováníhodnou událost nevynechal, ale především proto, že nás seznamuje s vnitřním životem prvotní církve, který nebyl mnohdy romantický a spravedlivý. V tomto textu Lukáš popisuje další ďáblův útok na církev. Snažil se přivést církev k morálnímu úpadku, pokoušel se ji zamořit zevnitř prostřednictvím lží a podvodu Ananiáše a Zafiry. Někteří komentátoři poukazují na podobnost Ananiáše a s Akánem (Jozue 7. Po vítězství nad Jerichem byli Izraelci při dobývání města Aj poraženi. Důvodem porážky bylo to, že Akán ukradl peníze a oblečení při dobývání Jericha). F.F. Bruce, (biblista, m.j. se zabýval historickou spolehlivostí NZ), k tomuto poznamenává: Ananiášův příběh znamená pro knihu Skutků to, co Akánův příběh pro knihu Jozue. V obou příbězích brání podvodný skutek vítěznému postupu Božího lidu.
Ananiáš a Zafira se podle všeho dohodli na určité formě zpronevěry. Lukáš se však zaměřuje spíše na jejich pokrytectví. Přinesli apoštolům pouze část peněz získaných prodejem svého majetku, ale předstírali a deklarovali, že jim dali všechno. Chtěli si připsat k dobru štědrost, aniž ji skutečně projevili a bezostyšně oba lhali. Petr za jejich pokrytectvím viděl skryté působení satana. Proto se do Ananiáše pustil dost ostře: „Ananiáši, proč satan ovládl tvé srdce, že jsi lhal Duchu svatému a dal stranou část peněz za to pole?…Nelhal jsi lidem, ale Bohu!“ (v. 3-4). Ananiáš se pod Božím soudem skácel k zemi a okamžitě zemřel. Totéž potkalo za krátký čas jeho ženu Zafiru. Pravděpodobně si společně se mnou říkáte, že to byl příliš tvrdý trest. Dalo se to přece vyřešit „mírněji“. Domnívám se, že pokrytectví je jedním z častých hříchů v dnešní církvi, a tzv. „malé“ lži jsou často na denním pořádku. Nemusíme věci lakovat přímo na růžovo, ale pouze do příznivějších odstínů. Avšak je to stejná lež a stejné pokrytectví jako v případě Ananiáše a Zafiry. Oni si také vzali „jen“ malou část peněz. (Petr nebyl odhadcem nemovitostí, aby mohl posoudit, zda je cena za pozemek přiměřená, a možná i přiměřená byla, ale protože se jednalo o hřích podvodu a lži, ukázal mu Duch svatý pravdu). I dnes se toto „malé“ pokrytectví z lidského pohledu obtížně prokazuje a dalo by se říci, že jednáme ještě v „mezích zákona“. (Někdy tomu říkáme šedá zóna). Podle lidských měřítek možná ano, ale ne podle Božích. Proto bylo to odsouzení Ananiáše a Zafiry tak tragické. V opačném případě by to totiž mohlo být tragické pro začínající církev.
Z tohoto příběhu se můžeme naučit přinejmenším dvě věci:
Za prvé, událost poukazuje na závažnost spáchaného hříchu. Pokud by hřích nebyl odhalen, tato událost by vyvolala možná pochybnosti o ceně pozemku, ale postupem času by zapadla, a hřích by zůstal nevyřešen. Lukáš ve svém evangeliu píše o tom, že Ježíš dost razantně odsuzoval pokrytectví. Pokud by nebyl pokrytecký skutek Ananiáše a Zafiry veřejně odhalen a potrestán, byl by tak ideál otevřeného církevního společenství od začátku narušen. Tím by Ananiáš a Zafira svoje jednání považovali za přípustné, ještě v mezích zákona, a časem by ho převzali jako normu. Tím by se církev zamořila undergroundovým, plíživým hříchem, který by se později obtížně prokazoval. Domnívám se, že právě s tímto hříchem máme dnes hodně co do činění.
Za druhé nás tato událost učí nezbytnosti církevní kázně. Církev má v tomto ohledu sklony oscilovat mezi extrémní přísností (káznit členy i za sebemenší přestupky) a extrémní laxností (až úplné absence kázně). O kázni, jak víme, se píše v Mt.18,15-17. Nejvyšší stupeň kázně je odstranění člověka ze společenství věřících. Použil jsem záměrně tvrdší výraz „odstranění“. Ať je ti jako pohan (Mt.18,17), řečeno jinak, jako nevěřící, tedy duchovně mrtvý. To koresponduje s potrestáním Annaiáše a Zafiry.
Hřích (ani v mezích zákona), nelze brát na lehkou váhu a je potřeba se s ním jednoznačně vypořádat.
V zásadě dvojím způsobem:
Buď člověk zůstane pokrytcem, a pak nezbývá než hřích umrtvit i s člověkem. Ano, zní to tvrdě, a je to tvrdé a hrozné v 21. století. Dnes to samozřejmě nemusí končit fyzickou smrtí člověka tak jako v dobách prvotní církve, ale podle Mt.18,17 platí: ať je ti „jako“ duchovně mrtvý a podle toho s ním jednej. Nechci soudit, ale domnívám se, že takový člověk směřuje ke smrti.
Nebo člověka promění Duch svatý, on pozná svoji hříšnost, činí pokání, přijme odpuštění a tím odstraní hřích ze svého života i z života církve. Pak může začít působit Boží požehnání a moc Ducha svatého.
Věřím, že po takovém životě, osobním i ve společenství, toužíme.
Přeji pěknou neděli.
Milí přátelé, sestry a bratři, Toto je poslední prázdninový pozdrav, který jsem vám o letošních prázdninách poslal. Děkuji vám za vaši pozornost a zpětnou vazbu od některých z vás. Vážím si toho. Od další neděle, 6. 9. 2015 se začneme opět pravidelně scházet k nedělním bohoslužbám v Otevřené zahradě na Údolní ulici 33. Poslední téma týkající se prvotní církve, ale nejen jí, ve kterém se budeme zabývat dalším útokem satana a to rozptýlením pozornosti, přesněji pokusem odvést pozornost apoštolů od jejich hlavních úkolů – modlitby a kázání, proběhne 27. 9.2015. Těším se na vás.
Pepa Horský, váš kazatel