V neděli 15. 6. 2014 měl kázání Milan Kramoliš a pokračoval ve své mini sérii kázání na téma modlitby. Modlitba je jednou z nenahraditelných součástí našeho života víry. Kázání bylo na základě příběhu krále Chizkijáše a jeho modlitby z 1. Královské 19:9-19.
Pokud si chcete některé pasáže třeba připomenout a nebo jste s námi nemohli být, tak záznam kázání je možné pustit níže a nebo stáhnout zde, pokud Váš prohlížeč neumožňuje přímé přehrání.
KÁZÁNÍ
Asyrský král uslyšel o kúšském králi Tirhákovi: Hle, vytáhl, aby s tebou bojoval. Nato znovu poslal k Chizkijášovi posly se slovy: Takto promluvte k judskému králi Chizkijášovi: Ať tě tvůj Bůh, v něhož doufáš, nepodvádí slovy: Jeruzalém nebude vydán do ruky asyrského krále. Hle, sám jsi slyšel, jak asyrští králové naložili se všemi těmi zeměmi, že je zasvětili zkáze. A ty bys byl vysvobozen? Bohové národů, které moji otcové zničili – bohové Gózanu, Cháranu, Resefu a synů Edenu, kteří byli v Telasáru – vysvobodili je snad? Kde je král Chamátu, král Arpádu a král města Sefarvajimu, Heny a Ivy? Chizkijáš vzal od poslů dopis a přečetl ho. Pak Chizkijáš vstoupil do Hospodinova domu a rozprostřel ho před Hospodinem. Pak se Chizkijáš modlil před Hospodinem: Hospodine, Bože Izraele, sedící na cherubech, ty jediný jsi Bůh nad všemi královstvími země; ty jsi učinil nebesa i zemi. Nakloň, Hospodine, své ucho a slyš; otevři, Hospodine, své oči a pohleď! Slyš Sancheríbova slova, která vzkázal, aby hanobil živého Boha. Hospodine, asyrští králové ty národy a jejich území opravdu zpustošili; a jejich bohy uvrhli do ohně, protože to nejsou bohové, nýbrž jen dílo lidských rukou, dřevo a kámen; proto je zničili. A teď, Hospodine, náš Bože, zachraň nás z jeho ruky, aby všechna království země poznala, že ty jediný, Hospodine, jsi Bůh. (2. Královská 19:9-19)
Především tedy prosím, aby se konaly prosby, modlitby, přímluvy a děkování za všechny lidi, za krále a za všechny ty, kdo jsou ve vysokém postavení, abychom mohli vést tichý a pokojný život ve vší zbožnosti a důstojnosti. To je dobré a milé před Bohem, naším Zachráncem, který chce, aby byli všichni lidé zachráněni a přišli k poznání pravdy. (1. Timoteovi 2:1-4)
Neustále se modlete. (1. Tesalonickým 5:17)
Dobré dopoledne,
dnes bych rád dokončil svoji mini sérii tří kázání o tom, co může posílit naši osobní víru. Zatím jsme mluvili o společenství a Písmu. O jejich nenahraditelnosti a roli v našem životě víry. Dnes se zaměříme na třetí nenahraditelnou součást života víry a tou je modlitba.
Existuje jedna hra. Kde jsi byl, když? Pamatujete si, kde jste byli, když spadla dvojčata v USA. Pamatujete si, kde jste byli, když velká voda zaplavila Moravu, nebo Prahu? Tyto výjimečné / závažné situace si pamatujeme, jelikož jsme při nich utrpěli šok a dost možná jsme si také říkali, jak je možné, že se to stalo? Mohli jsme ale prožít i něco mnohem osobnějšího, konkrétního.
Mnoho postav v Bibli zažilo takové kritické situace a možná byly mnohem horší než si vůbec dokážeme představit – Adam s Evou, když opouštěli Eden. Noe, když viděl, jak se valí vody potopy a Bůh za ním zavíral dveře lodi. Abraham, když zvedal nůž nad svázaným Izákem. Jákob, když mu jeho synové donesli šaty jeho milovaného Josefa celé od krve. David, když mu Nátan ukázal na jeho hřích s Batšebou. Učedníci, když viděli Ježíše umírat na kříži… a tak bychom mohli pokračovat…
V přečteném starozákonním oddíle sledujeme mladého Judského krále Chizkijáše, který právě dostal vcelku drsný dopis od jeho mocného souseda – Asyrského krále. Myslím, že Chizkijáš si už pak celý život pamatoval tento den, kdy mu dopis dorazil do rukou.
Dopis ale nepřišel jen tak. Co mu předcházelo? Asyrský král zaútočil o několik let dříve na severní Izraelské království a nakonec dobil i Samaří. A začal si dělat chuť na Judské království, protože se Chizkijáš chvíli poté, co se stal králem Judy, proti králi Asýrie vzbouřil a nechtěl mu už sloužit.
Asyřané ale velmi brzy dobyli opevněná města Judy a tak Chizkijáš narychlo posílá omluvu a bianko šek na reparace – ty jsou nastaveny ze strany Asýrie drsně – 300 talentů stříbra a 30 talentů zlata ročně. Chizkijáš tak musí hned odevzdat prakticky veškeré zlato a stříbro, která má k dispozici. Je na tom dokonce tak bídně, že musí nechat oloupat dveře chrámu, které dříve nechal zlatem potáhnout.
Není to ale nic platné. Před Jeruzalémem stojí číšník Asyrského krále s celým vojskem a velice hlasitě Chizkijášovi vyhrožuje a lid Jeruzaléma vyzývá ke kapitulaci. Bůh se ale nad Chizkijášem slitovává a způsobí, že se královský číšník musí vrátit za králem a pro tentokrát je Jeruzalém uchráněn. Nicméně po nějaké době se Asyrský král opět ozývá, tentokrát dopisem. A to nás přivádí k přečtenému oddílu.
Pojďme se u něj zastavit blíže a na způsobu Chizkijášovy modlitby se pojďme inspirovat k našemu vlastnímu modlitebnímu životu. Takovému, který bude posilou pro naši osobní víru a svědectvím o Bohu pro ostatní.
Musím se přiznat, že pro mě osobně byla příprava tohoto kázání velice inspirativní a na základě toho, co budu dnes říkat, se snažím svůj osobní modlitební život změnit. Takže to opět bude trochu osobnější slovo, jako když jsem kázal posledně. Pomalu to začíná být tradice.
Chizkijášovi je po přečtení dopisu jasné, že asyrský král má na to, aby vyhladil celý jeho národ. V hlavě mu asi běží obličeje všech lidí, které zná, obličeje jeho rodiny. Buď Bůh něco udělá a nebo je čas se rozloučit a snad stihne po sobě alespoň zhasnout.
Chizkijáš se nevzdal. Nicméně nedal rozkazy k zahájení obrany Jeruzaléma. “Pouze“ vstal a s dopisem šel do chrámu a rozprostřel jej před Bohem. Vyjádřil tím jasně jednu věc – vím o tom Bože, že sám na to nemám. Bůh je v pohledu Chizkijáše jediný, který s tou nezáviděníhodnou situací může něco zásadního udělat.
Chizkijáš se začíná modlit. Svojí modlitbu, ale nezačíná zbrkle tím, co má teď v hlavě nejčerstvější. Nejdříve vzdává Bohu chválu a díky. Snaží se tak posílit a povzbudit svoji víru tím, že si připomíná jaký je Bůh – že je Král, že je Stvořitel, že je nade vším a má neomezenou moc.
Víra je v takových chvílích velice důležitá proto, aby naše modlitby měly jasný směr a cíl. Modlitby by neměla být polovičatá přání, která jen tak od pasu bezmyšlenkovitě střílíme k nebi. Pokud si nebudeme připomínat to, co Bůh dělal v minulosti (je toho plná Bible) a co dělá v současnosti (je toho plný náš osobní život), pokud si nebude připomínat to, jaký Bůh je, tak to ale k prázdnému střílení bude směřovat. Naše modlitby se stanou slepou střelbou a my vlastně ani nebudeme čekat, že by se něco z toho, za co se modlíme, mohlo stát.
Když si budeme připomínat Boží skutky, tak posílíme naši víru a bude pro nás pak jednodušší si uvědomit a vůbec připustit to, že Bůh má opravdu moc na to, aby se s naším problémem, naší prosbou, naší situací vypořádal. Je prostě rozdíl, když se modlíme s nějakou mlhavou představou, že by se mohlo něco třeba stát a nebo doopravdy věříme, že Bůh něco udělá. Chizkijáš se poté, co povzbudil svoji víru, modlí dál – jde k jádru modlitby. Vyslovuje svoji prosbu. Dříve bych si asi řekl, že se modlí možná až příliš jednoduše. Jeho modlitba není nikterak dlouhá a komplikovaná.
Ale v poslední dobou si více a více uvědomuji, že v modlitbě nemusí být řečeno mnoho slov – Bůh přece ví, co potřebujeme. A opravdu si nemyslím, že by ho množství našich slov dokázalo přesvědčit o opravdovosti naší víry a naší modlitby. Nemusíme vlastnit světový rekord v délce modlitby a přesto můžeme zažít Boží odpovědi na naše modlitby.
Nemyslím si, že existuje nějaký univerzální klíč k úspěšným modlitbám. Nicméně v Chizkijášově modlitbě jsem našel jednu velice důležitou věc (slovo), která se opakuje i v jiných modlitbách, které jsou v Bibli zaznamenány. Jedná se o spojku “aby”. Možná si řeknete co se Vám to tu snažím nabulíkovat – jak by mohla být obyčejná spojka důležitá, ale podívejme se na ni teď společně trochu detailněji.
Jak už to u spojky bývá, tak propojuje dvě části jednoho souvětí. V této konkrétní modlitbě propojuje prosebnou část – “zachraň nás” – a odůvodnění prosby – “aby všechna království poznala, že Ty jsi Bůh…” U této spojky je totiž klíč k pochopení Chizkijášovy modlitby, klíč k porozumění jeho srdci a věřím, že i poučení pro naše osobní modlitby. Musíme si uvědomit jednu zásadní věc, když se modlíme. Bůh není naším božským sluhou, není ani bohatým strýčkem. Prostě není. Je svrchovaný a Božím hlavním cílem pro náš život není to, abychom byli zdraví, mladí, bohatí, hubení a šťastní. Hlavním Božím cílem je, abychom se podobali více a více jeho Synu. Abychom v něj věřili a modlili se bez ohledu na okolnosti. Chizkijáš to pochopil – více než cokoliv jiného chtěl, aby se projevila Boží sláva, aby ji všichni ostatní viděli a před Bohem se poklonili…
Ta spojka “aby” může být lakmusovým papírkem našich modliteb. Může nám pomoc určit správný směr a cíl. Může nám pomoci si uvědomit více proč se modlíme tak, jak se modlíme a jestli to je vůbec dobře, že se s takovým cílem modlíme.
Uvědomil jsem si při přípravě tohoto kázání, jaké sám v tom mám mezery. Jak se často modlím se sobeckým cílem, aby bylo dobře mně osobně. Měl bych mnohem více zkoumat svoje motivy – proč se vlastně modlím. Aby se jen něco zlepšilo, anebo aby byl Bůh opravdu oslaven a jeho sláva byla zjevná lidem kolem. Pokud to budu více dělat, tak věřím, že se můj modlitební život posune k lepšímu. Je to výzva pro nás všechny. Zkoumejme naše motivy a cíle kam směřujeme naše modlitby a prosby.
Události v poslední době mě ale donutily zkoumat nejen moje motivy a cíle, ale také na to, jestli je to za co se modlím to pravé ořechové. Pomůže to tomu člověku doopravdy, bude to pro něj to nejlepší??
Největším obratem a posunem v modlitbách jsem prošel v souvislosti s Katkou Oppeltovou. Modlíme se za to, aby jí Bůh uzdravil a pomohl jí zpět na na nohy – toužíme potom, aby se stalo něco viditelného, nějaký jasný zázrak. Nicméně já jsem si po přečtení mnoha příspěvků na FB k tomuto tématu uvědomil, že i přes horlivost a upřímnost modliteb mých a druhých by nám v konečném důsledku mohlo něco utéct. Co hůř, Katce by mohlo něco utéct. A tak už se nemodlím jen za Katčino fyzické zdraví, ale více se modlím za její srdce a její pochopení celé té situace. Modlím se za to, aby si byla jistá Boží blízkostí a byla si vědoma toho, že Bůh na ni nezapomněl i v této těžké situaci. Zkoumejme, zda-li se modlíme za to opravdu nejpotřebnější – ptejme se, co konkrétního Bůh pro daného člověka, danou situaci má.
A ještě jednu věc jsem si uvědomil při přípravě. Občas se mi stane, že se vlastně modlím nebiblicky. Mnohokrát jsem se modlil, Bože buď s námi. Je to ale nutné? Je to správné se takto modlit? Bůh to přece zaslíbil, že s námi bude až do skonání světa. Je tedy potřeba se modlit za něco, co nám Bůh jasně deklaroval?
Začal jsem se modlit trochu jinak – už se nemodlím, aby byl Bůh se mnou, ale modlím se za to, abych si jeho přítomnost a blízkost, které zaslíbil, uvědomoval více. Je to strašně zajímavý posun a rozhodně ho doporučuji k vyzkoušení… Zkoumejme tedy svoje motivy k modlitbám, zkoumejme to, proč se modlíme. Zkoumejme, jestli to, za co se modlíme je opravdu to nejlepší a nejdůležitější pro naši situaci a v neposlední řadě zkoumejme, jestli se náhodou nemodlíme nebiblicky a tím pádem vlastně nelogicky.
A jak to vlastně dopadlo z Chizkijášem? Vyslyšel Bůh jeho modlitbu? Prorok Izaiáš mu vzkázal – Bůh Tvoji modlitbu slyšel a bude jednat… tu noc vyšel jeden anděl a celá asyrská armáda to odnesla – 185k vojáků umřelo. Asyrský král se otočil a odjel domů do Ninive. Tam ho pak po nějaké době zavraždili jeho vlastní synové… smutný osud.
Modlitba je nedílnou součástí duchovního života a naše osobní víra může díky modlitbě velice růst a sílit. Záleží ale, jak se budeme modlit, na co v modlitbě budeme klást důraz a jestli budeme na prvním místě vždy vidět prospěch božího království.
Modlitba má totiž sílu. A tak buďme společenstvím, kde se modlíme s vědomím, že Bůh nás slyší a chce být skrze naše modlitby oslaven.
Amen