Vidět Krista

By 27. 10. 2013 kázání

V neděli 27. 10. 2013 jsme měli naše sedmnácté setkání. Kázání měl Josef Horský a bylo na téma Vidět (zahlédnout) Krista na základě textu z Lukášova evangelia 24:13-32.

Pokud si chcete některé pasáže třeba připomenout a nebo jste tu nemohli být, tak zde je text Pepova kázání, které nám laskavě dal k dipozici, za což mu děkujeme.

13 „Toto je oběť pozdvihování, kterou budete odevzdávat: šestinu éfy z chómeru pšenice a šestinu éfy z chómeru ječmene. 14 Stanovená míra pro olej je bat: desetina batu z kóru, jenž má deset batů, či z chómeru, neboť deset batů je jeden chómer. 15 Dále ze zavlažované oblasti izraelské přinesete jako obětní dar a oběť zápalnou a oběti pokojné jeden kus bravu ze dvou set kusů. Bude to smírčí oběť za vás, je výrok Panovníka Hospodina. 16 Všechen lid země bude odvádět tuto oběť pozdvihování knížeti v Izraeli. 17 Kníže je povinen přinášet oběti zápalné, oběť přídavnou i úlitbu o svátcích, o novoluních i o dnech odpočinku, o všech slavnostních shromážděních domu izraelského. On připraví oběť za hřích i oběť přídavnou, oběť zápalnou i oběti pokojné jako smírčí oběť za dům izraelský.“ (Ezech. 45:13-17)

13 Téhož dne se dva z nich ubírali do vsi jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty, 14 a rozmlouvali spolu o tom všem, co se událo. 15 A jak to v řeči probírali, připojil se k nim sám Ježíš a šel s nimi. 16 Ale něco jako by bránilo jejich očím, aby ho poznali. 17 Řekl jim: „O čem to spolu cestou rozmlouváte?“ Oni zůstali stát plni zármutku. 18 Jeden z nich, jménem Kleofáš, mu odpověděl: „Ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo!“ 19 On se jich zeptal: „A co to bylo?“ Oni mu odpověděli: „Jak Ježíše Nazaretského, který byl prorok mocný slovem i skutkem před Bohem i přede vším lidem, 20 naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt, a ukřižovali ho. 21 A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo. 22 Ovšem některé z našich žen nás ohromily: Byly totiž zrána u hrobu 23 a nenalezly jeho tělo; přišly a vyprávěly, že měly i vidění andělů, kteří říkali, že je živ. 24 Někteří z nás pak odešli k hrobu a shledali, že je to tak, jak ženy vypravovaly, jeho však neviděli.“ 25 A on jim řekl: „Jak jste nechápaví! To je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci! 26 Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy?“ 27 Potom začal od Mojžíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech Písma. 28 Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál. 29 Oni však ho začali přemlouvat: „Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje.“ Vešel tedy a zůstal s nimi. 30 Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim. 31 Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům. 32 Řekli si spolu: „Což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám Písma?“ (Lukáš 24:13-32)

Známý příběh z neděle vzkříšení. Dva učedníci odchází z Jeruzaléma do Emauz, kde jeden z nich pravděpodobně bydlel. Tradice říká, že tam měl dům. Jsou nejen rozladění, ale naplněni zármutkem, a taky naštvaní na celou situaci (na velekněze, na radu, na sebe – že se nechali zblbnout, a na samotného Ježíše, že nedodržel, co řekl).

My jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael (bude králem v Izraeli). Možná jste se někteří z vás cítili podobně včera večer, při vyhlášení výsledků předčasných voleb.

Takové a ještě horší pocity měli tito dva učedníci. Je konec, Kristus je mrtev. Všechno skončilo. (Král je mrtev – ať žije král). Tříletá epizoda s Ježíšem skončila. To bylo pro ně těžké. Zmatek, rozčarování, ztráta iluzí, vize, směřování. Odcházeli z Jeruzaléma s tím, že se tam už nevrátí. Šli domů. Tak toho byli plní, že o tom po cestě potřebovali mluvit. Když k nim Ježíš přistoupil a zeptal se, o co jde, Kleofáš se na něho téměř obořil: ‚Jsi cizinec, nebo jsi tak neinformovaný, hloupý, o nic se nezajímáš, – jsi snad jediný, který neví o tom, co se stalo‘. Jejich oči byly drženy, takže ho nepoznali. A Ježíš? ‚Jste tak nechápaví‘. Vy jste hloupí, neinformovaní, nezajímáte se, jako byste byli cizinci – kvůli bolesti, smutku, zlobě nevidíte Krista.

Tak jsme na tom někdy i my; kvůli bolesti, smutku, zlobě, neodpuštění/neodpouštění nevidíme Krista. Tak to Ježíš vzal pěkně popořádku – od Mojžíše, proroků (možná Izaiáše). A řekl jim zřejmě také to, co řekli andělé u hrobu ženám:

Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galilei, že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát. (Lk 24:5b-7)

Postupně je dostával z té slepoty, povzbudil je, „vybudil“ – jejich srdce začala hořet. Pořád nevěděli kdo to je, ale chtěli být s ním. Jejich oči se otevřely až při lámání chleba – při Večeři Páně. Měli ten obraz ještě v čerstvé paměti – před čtyřmi dny s ním jedli u poslední večeře. V té chvíli, kdy ho poznali, se jim ztratil z očí. Oni zahlédli vzkříšeného Krista na okamžik, ale to stačilo k tomu, aby nabrali síly (energii) a ještě ten večer, potmě se vrátili do Jeruzaléma, aby zvěstovali ostatním učedníkům, že Ježíš žije, a to čeho se nadáli se uskutečňuje. Prožili obnovu, nové povolání do služby a přijali novou duchovní sílu, prožili restart.

Při Večeři Páně máme šanci se takto setkat se vzkříšeným Kristem. Vidět, zahlédnout Ježíše Krista, možná na okamžik, ale změní to náš život, stejně jako těmto dvěma učedníkům. Ale musíme být připraveni, naše srdce musí hořet. Toužit po setkání s Ježíšem. (Tam je skryt význam toho, co znamená ‚jíst nehodně‘). Ta touha po setkání s Bohem je zřejmá i v Starozákoním textu. Ezechiel měl vidění. Viděl obnovený Jeruzalémský chrám a v něm byly obnoveny oběti. Avšak Ezechiel žil ve vyhnanství v Babyloně a tam se oběti nekonaly, pouze ‚oběti rtů‘, tj. modlitby. Izraelci se už těšili na to, že až se vrátí do obnoveného Jeruzaléma, tak se oběti v chrámu zase obnoví.

  • oběť pozdvihování: 6 l pšenice a 6 l ječmene + 3,6 l oleje
  • oběť zápalná a pokojná: z úrodné oblasti (zavlažované) Izraele přinést (nejčastěji) ovci (1ks z 200ks stáda) – aby bylo pro lid získáno smíření od Boha. To byla oběť za hřích.

Všechen lid v Izraeli byl k tomu zavázán. A to minimálně 1x za měsíc – (o svátcích, novoluních, i o dnech odpočinku – sobotách). Izraelci v Babyloně po tom velmi toužili, až se budou moci zase setkávat s Hospodinem při těchto obětech v chrámu. (Nezanedbávejte společná shromáždění – to není povinnost, ale potřeba) – proto, abychom mohli zahlédnout Spasitele. Podobně jako Simeon (Lk. 2:30) velice toužil vidět Spasitele. Když rodiče (Josef a Marie) přinesli malého Ježíše do chrámu Simeon říká: mé oči viděly tvé spasení“; ‚teď propouštíš svého služebníka v pokoji‘. Stejně i my můžeme vidět (zahlédnout) spasení Boží (Lk. 3:6) „a každý tvor uzří spasení Boží. – předobraz nebe. Na okamžik otevřené nebe. (Štěpán).

S touto nadějí, která nám dává vnitřní jistotu, pokoj a radost, vás chci pozvat k Večeři Páně. Radost ne prvoplánová, že se budeme na sebe široce usmívat. Každý jsme jiný (extrov. – introv.), každý máme své prožívání věcí. Někdy to mohou být i slzy, a i v těch může být kus radosti.

Leave a Reply

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..