Víra zdrojem naděje

By 16. 6. 2013 17 února, 2016 kázání

V neděli 16. 6. 2013 jsme měli naše sedmé setkání. Kázání měl Zdeněk Vávra a bylo na téma Víra jako zdroj naší naděje. Pokud si chcete některé pasáže třeba připomenout a nebo jste tu nemohli být, tak zde je text Zdeňkova kázání, které nám laskavě dal k dipozici, za což mu děkujeme. Pokud si kázání chcete poslechnout, tak tu tato možnost bude časem také.

Každý znás již zakusil chvíle, kdy okolnosti života nebyly právě nejpříznivější. Sledujete tíživou realitu kolem vás a možná máte pocit, že se již nedá unést, že vás v nejbližší chvíli zavalí. Ostatně nedávné reportáže zmíst zasažených povodněmi nepotřebovaly komentář. Škála lidských reakcí v podobných situacích je široká. Od hluboké deprese a beznaděje, až k nerealistickému optimismu. Chroničtí optimisté mají neuvěřitelnou schopnost nás uvrhnout ještě do hlubší deprese, než v jaké právě jsme. Neboť jak praví klasik: „Optimista prohlašuje, že žijeme v nejlepším možném světě, a pesimista se obává, že je to pravda.“

Výpovědi věřících lidí, jež se ocitli v nesnadných životních situacích ukazují, že křesťané mají zvláštní zdroj naděje, odkud čerpají sílu. Co je oním zdrojem? A jak z něho můžeme čerpat? Pojďme společně hledat odpovědi v Písmu. Text, který rámuje celé dnešní kázání je zapsán v úvodních verších jedenácté kapitole epištoly Židům.: Víra je podstata věcí, v něž doufáme, důkaz skutečností, jež nevidíme. K takové víře předků se Bůh přiznal svým svědectvím. (B21, EK: Žd 1:1-2). Dnešní kázání bude o víře. Pro sebe jsem si ho nazval:

Víra – zdroj naší naděje. Bůh chce, abychom byli lidmi víry a naděje. Podobně, jako Jeremijáš. Pojďme společně číst příběh muže víry, Božího proroka Jeremijáše, jak je zapsán v 32kap. 6-15 verš.

2. Čtení: Jr 32:6-15

„Jeremjáš řekl: „Stalo se ke mně slovo Hospodinovo. Hle, přijde k tobě Chanameel, syn tvého strýce Šalúma, s nabídkou: ́Kup si mé pole v Anatótu, protože máš výkupní právo. ́ Když ke mně podle Hospodinova slova přišel Chanameel, syn mého strýce, na nádvoří stráží, řekl mi: ́Kup si mé pole, které je v Anatótu v zemi Benjamínově, neboť máš právo získat je do vlastnictví; máš totiž výkupní právo, kup si je. ́ I poznal jsem, že je to slovo Hospodinovo. Koupil jsem tedy od Chanameela, syna svého strýce, pole, které je v Anatótu, a odvážil jsem mu stříbro, sedmnáct šekelů stříbra. Napsal jsem listinu, zapečetil, povolal jsem svědky a odvážil na vahách stříbro. Pak jsem vzal kupní listinu, jak zapečetěnou podle nařízených směrnic, tak otevřenou, a dal jsem tu kupní listinu Bárukovi, synu Nerijáše, syna Machsejášova, v přítomnosti Chanameela, syna svého strýce, a v přítomnosti svědků, kteří podepsali kupní listinu, vpřítomnosti všech Judejců, kteří se usadili na nádvoří stráží. Bárukovi jsem v jejich přítomnosti přikázal: Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Vezmi tyto listiny, tu kupní listinu zapečetěnou i listinu otevřenou a vlož je do hliněné nádoby, aby se uchovaly po mnoho dní. Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Opět se v této zemi budou kupovat domy, pole i vinice!“.

Jeremjáš byl mužem naděje. V příběhu, který jsme právě četli, sedí Jeremjáš ve vězení, protože Sidkijášovi se nelíbilo poselství, které mu Jeremjáš od Boha přinášel. Sidkijáš byl zlý judský král. Prvních 30 kapitol knihy Jeremjášovy vypráví o tom, jak lid v čele s králem činil zlo – uctívali jiná božstva, obětovali své děti Baalovi, neposlouchali Boha, zabíjeli Jeho proroky a pohrdali Božím zákonem. Hospodin je mnohokrát varoval, oni však jako by neslyšeli a neviděli. Nakonec přišli Babylóňané a Jeruzalém bude během krátké doby srovnán se zemí. Přesně tak, jak to Hospodin skrze Jeremjáše předpověděl.

Realistická X Nerealistická víra

Jeremjáš je ve vězení, protože dělal to, co mu Bůh řekl. Pro svou poslušnost se Jeremjáš netěšil přílišné oblibě. Mnozí se ho chtěli zbavit. Jednou ho dokonce hodili královi velmožové do staré nádrže plné bahna, kde, jak doufali, utichne jeho hlas. Oscar Wilde řekl: Všichni vězíme v bahně, ale někteří z nás se dívají ke hvězdám. Jeremjáš byl sám, po pás v bahně, a přesto měl zrak upřený k Hospodinu. Jeremijáš byl muž víry. Realistické víry.

Jaká je to víra? Realistická víra vnímá a hodnotí lidi, události i okolní svět ve světle Božího slova a duchovní reality. Je to víra založená na Božím slově a na pevné důvěře v Hospodina, který je mocný a budí bázeň, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný. Realistická víra vyhledává Boha jako svůj životní zdroj síly, moudrosti a lásky. Je to víra, která nepřeceňuje ani nesnižuje osobnost člověka. Umožňuje nám přijímat se takoví, jací jsme, i s našimi slabostmi a selháními. Znamená to, že realistická víra přehlíží a toleruje hřích? V žádném případě! Vždyť zdrojem realistické víry je Bůh, který je svatý a odsuzuje hřích. Toto je důležitá a naléhavá zpráva především pro ty, kteří ještě nevydali svůj život Bohu. Tak, jako se hřích nevyhnul nikomu z nás, nevyhneme se ani my Božímu soudu. Bůh však připravil každému člověku možnost zachránit se před soudem tím, že omyje své hříchy krví Ježíše Krista. Ve víře v Kristovu oběť na kříži mám naději, že s ním budu žít věčně v nebi. Realistická víra tedy vede ke spasení a do Boží blízkosti. Je podstatou naší naděje – nejen pro tento život, ale především pro život věčný.

A jaká je naopak nerealistická víra? Nerealistická víra se dívá kolem sebe a hodnotí život ne ve světle Božího slova, ale na základě nejrůznějších pocitů, dojmů nebo třeba i faktů z naší fyzické reality. Je to víra, která se spoléhá na jiné zdroje, než na Boha. Může být založená na našem intelektu nebo schopnostech, na síle, na postavení anebo na majetku. Nerealistická víra se často na místo k Bohu upíná k člověku; ať je to kdokoli – třeba my sami.

Izrael se v době Jeremjášově také spoléhal na jiné zdroje; měl nerealistickou vírou. Hospodin to zhodnotil těmito slovy: „Dvojí zlo spáchal můj lid: Opustili mne, zdroj živých vod, a vytesali si cisterny, cisterny rozpukané, jež vodu neudrží“ (Jer 1:13). Izrael zavrhl Hospodina jako zdroj života a jistoty; namísto k Bohu upnuli svou naději k modlám, ke králům, byli si jisti sami sebou. Bůh se k takové víře nepřiznává, vnímá ji jako hřích a modlářství. Nerealistická víra přináší jen zklamání, protože je založena na klamném a pohyblivém základě. Nemáme také vnašich životech oblasti, kde místo živé vody nacházíme jen prázdné studny? Již dlouhou dobu se je možná snažíme zoufale naplnit – doléváme vodu po troškách, žízeň však neuhasíme. Proč je pro nás tak těžké se prázdných studen vzdát? Není to snad proto, že jsme si je sami, vlastníma rukama vykopali? Co je zdrojem naší jistoty?

Nerealistická víra, jakkoli může vypadat rozumně, je zrádná. Vzpomínám si, jak mi v rozhovoru jeden muž pověděl: „Na svět se musíme dívat realisticky. Bibli není přece možné brát ve všem vážně“. Ve své podstatě nás taková víra vede k útěku před realitou kolem nás. Jistě si vzpomínáte na události 11. září, kdy teroristé zničili v New Yorku světové obchodní centrum. Centrum, ve kterém mnozí spatřovali symbol moci a nezranitelnosti. Kolik lidí (včetně křesťanů) tehdy propadalo pod vlivem této hrozné katastrofy panice a obavám, co bude se světem dál. Jakoby se s budovami Twin Towers zhroutila i jejich víra.

Jeremjáš byl vpodobné situaci. Kdyby se díval na události kolem sebe očima nerealistické víry, nikdy by to pole nekoupil. Viděl by totiž jen babylónskou armádu, která se na něm připravovala k finálnímu útoku na Jeruzalém. Jeremjáš ovšem pole kupuje a počíná si přitom velmi důsledně.

Koupě pole – víra je zdrojem naší naděje

Událo se to přesně tak, jak to Hospodin Jeremjášovi předpověděl. Za Jeremjášem přichází do vězení jeho bratranec Chanameel s nabídkou, aby využil svého výkupního práva a koupil jeho pole v Anatótu, v Jeremjášově rodném městě. Výkupní právo má základ ve starém právním ustanovení: Pokud nějaký Izraelita musel z ekonomických důvodů prodat svůj majetek, měl nejbližší příbuzný přednostní právo pole nebo dům vykoupit, aby rodina nepřišla o majetek (Lv 25:25). Chanameel se zřejmě dostal do finančních potíží a musel pole prodat, aby v těžké době zabezpečil sebe i svou rodinu. Není se čemu divit. Jeruzalém byl v obležení nejmocnější armády světa a zatímco babylóňané čekali, až obyvatelům Jeruzaléma dojdou zásoby, obchod nekvetl, ekonomika stagnovala a lidem se vedlo zle. Majetek, který lidem zbyl, pobrala armáda. Tak tomu bylo za války tehdy a je tomu tak i dnes.

Jeremjáš si byl svých práv a povinností ze zákona dobře vědom. Byl to Boží muž, který zákon nejen znal, ale také dodržoval. A tak si Jeremjáš s bratrancem nakonec plácli. Jeremjáš povolal svědky a odvážil Chanameelovi 17 šekelů stříbra, což bylo asi 200g. Bible nám sice neříká nic o velikosti pole, cena však nebyla nejnižší. Mince se v té době ještě nepoužívaly; vážit proto znamenalo platit. Potom sepsal Jeremjáš smlouvy, stvrdil je svým podpisem, nechal je ověřit svědky (ti plnili roli notářů), jednu smlouvu zapečetil a druhou ponechal otevřenou. Otevřená smlouva sloužila jako okamžitý doklad o uzavřeném obchodu, zatímco zapečetěná smlouva se uschovala pro případ, že by se otevřená smlouva poškodila, nebo ztratila. Obě smlouvy předal Jeremjáš před svědky Bárukovi – svému příteli a sekretářce v jedné osobě, aby je archivoval. Jako archív sloužily hliněné nádoby s úzkým hrdlem, které se po vložení papyrusových svitků zapečetily, a svitky tak byly dokonale chráněny před vzduchem, světlem a vlhkostí. Archeologové tak našli svitky, které se vdobrém stavu uchovaly více než 2 tisíce let.

Popis obchodních praktik ve starém Izraeli je možná zajímavý, ale jak to všechno souvisí s naším tématem víry? Nad Jeremjášovým počínáním by se zřejmě nikdo za normálních okolností nepozastavil. Ovšem kupovat pole, na kterém stojí babylónská armáda, a archivovat smlouvy v době, kdy lidé neví, co zda budou zítra ještě naživu, se mohlo přihlížejícím zdát mírně řečeno nerozumné. Dokáži si živě představit, jak si někteří z nich klepou na čelo a posmívají se: ́Ha, ha, ha! Jeremjáš realitářem. To je ale investice! Ten člověk musí být úplný blázen! ́ Je to jako by vám dnes někdo nabídl výhodně pozemky v záplavové oblasti. Šli byste do takové investice?

Proč tedy dělá Jeremjáš takovou hloupost a dává hodně peněz za pole, na kterém táboří Babylóňané? Proč? Protože Jeremjáš byl mužem naděje. Proto v této těžké situaci investuje do budoucnosti. Jeremjáš chce, aby se to pole stalo symbolem Boží věrnosti Izraelskému lidu. Boží soud nad Izraelem, jakkoli hrozný, neměl být posledním Božím slovem. Soud nebude trvat věčně. Až se lid naučí poslouchat svého Boha, přivede je po 70 letech zpět do zaslíbené země. Vyplní své sliby a uzavře s lidem novou smlouvu, kterou jim vepíše do srdcí. Pole bylo obrazem a příslibem Boží věrnosti a milosrdenství.

„Toto praví Hospodin zástupů, Bůh Izraele: Opět se v této zemi budou kupovat domy, pole i vinice!“ Bůh dal Jeremjášovi naději, kterou Jeremjáš viděl očima víry. Naše naděje úzce souvisí s naší vírou. Víra je zdrojem naší naděje. Jak jsme četli na začátku kázání: „Víra je nadějných věcí podstata.“ Koupě pole symbolizovala, že Hospodin znovu obrátí svůj lid k sobě a vrátí zemi mír i prosperitu. V Judsku se pak bude znovu obchodovat. Kdyby se byl Jeremjáš dožil Nehemjáše, mohl na tom poli nakonec i slušně vydělat.

Jeremjáš vyřizuje toto Boží zaslíbení lidem, kteří však neslyší, protože se dívají na svou situaci pesimisticky, očima upřenýma jen na fyzickou realitu kolem dokola. Jeremjáš měl

jiný, duchovní pohled. Jeremjáš měl naději, protože otevřel své srdce Božímu slovu. Naděje byla Jeremjášovou životní realitou. Bůh chce vidět všechny své děti požehnané, s očima víry. Byl tedy Jeremjáš špatným investorem? Odpovím citací teologa Johna Stotta: „Investice s nejvyšší návratností jsou ty, které člověk investuje do Božího království.“

Služba

Všimněme si ještě jedné důležité věci. Jeremjáš byl pro Boha použitelný, i když nemohl v podstatě nic dělat – byl přece ve vězení. Nemohl v těchto těžkých dnech chodit ulicemi Jeruzaléma a volat lidi k pokání a obrácení. A to byl přece jeho úkol – zvěstovat lidu Boží slovo. Kdyby byla Jeremjášova víra závislá na jeho službě, taková nečinnost by pro něho musela být strašně frustrující! Nic takového ale nečteme. Jeremjáš čekal na Boží oslovení a když přišlo, byl připraven udělat to, co mu Bůh říká. Nebývá někdy naší překážkou ve službě právě naléhavý pocit, že bychom měli pro Boha něco dělat? Musíme přece sloužit, musíme vyvíjet aktivitu. Máme však vůbec čas naslouchat Bohu a Jeho představě o naší službě?

Jeremjáš nemohl dělat vůbec nic. Seděl ve vězení na nádvoří stráží, kde sídlila králova ochranka. Díky tomu mohl být Jeremjáš Božím svědkem přímo v královském paláci. Z písma vyrozumíváme, že obchodu bylo přítomno více lidí. A někteří z nich zřejmě měli ke králi přímý přístup. Víme, že tam byl „Báruk – Jeremjášův přítel, Chanameel – Jeremjášův bratranec, svědci, kteří podepsali kupní listinu, a všichni Judejci, kteří se usadili na nádvoří stráží.“ (Jer 32:12). Ti, co tam byli, si určitě nenechali ujít příležitost, aby nedali takovou historku k lepšímu svým známým a přátelům. Všichni tak mohli slyšet Boží poselství.

Bůh má své cesty, jak si nás může použít. Nepotřebuje k tomu naši horečnou činnost. Naším úkolem je důvěřovat Hospodinu a ne svým schopnostem či aktivitě. Máme být připraveni a ochotni nechat se Bohem použít tak, jak on sám chce.

Poslušnost

Celé kázání zaměřujeme naši pozornost na víru. Jeremjáš měl realistickou víru, důvěřoval Hospodinu a činil Jeho vůli; měl však také i své pochybnosti. Jeremjáš byl normální člověk, jako kdokoli z nás. Kdybychom pokračovali ve čtení našeho příběhu dále, zjistili bychom, že potom, co předal listiny Bárukovi, modlil se Jeremjáš k Hospodinu. Škoda, že nemáme čas si jeho modlitbu přečíst celou; můžete se k ní však vrátit a přečíst si ji sami. Je to skvělé čtení. Jeremjáš oslavuje Hospodina jako svrchovaného Boha, pro kterého není nic nemožného. Z jeho slov můžeme vypozorovat, v jakého Boha věřil a jak blízký s ním měl vztah. Na závěr modlitby vyslovuje Jeremjáš své pochybnosti o rozumnosti investice, kterou na Boží pokyn právě udělal. „Hle, náspy! Přitáhli k tomuto městu, aby je dobyli. Město bude vydáno do rukou Kaldejců, kteří proti němu bojují; padne mečem, hledem a morem. Co jsi mluvil, Hospodine, to se stane, ty sám na to budeš patřit. A ty Panovníku Hospodine, mi teď říkáš: ́Kup si za stříbro pole a povolej svědky! ́ Vždyť město bude vydáno do rukou Kaldejců. (Jer 32:24-25)

Nebyl náhodou Jeremjáš rozpolcená osobnost? Nejdříve koupí pole a pak se teprve modlí, protože si není jistý, jestli udělal dobře. Jaký postup bychom zvolili my? Udělali bychom to, co nám Hospodin řekl, anebo bychom si to nejdříve důkladně ověřili na modlitbách? Nebo se raději s někým poradili?

Jeremjáš poslechl, i když měl své pochybnosti o výhodnosti obchodu, a teprve pak o svých obavách mluvil v modlitbě s Hospodinem. Zůstal věrný a poslušný i přes pochybnosti, které měl. Tak jako naděje úzce souvisí s vírou, je víra pevně svázána s poslušností. Jaká by to byla víra, kdyby Jeremjáš neposlechl a nejdříve si u Boha ověřoval, zda to skutečně myslí vážně? Víra bez poslušnosti není skutečnou vírou. Když budeme poslušní, budeme pro Boha použitelní.

Jeremjáš je pro nás nádherným příkladem poslušnosti, víry a naděje. Ukazuje, že naše víra má být založena na osobním vztahu s Bohem. Bůh se nemění. Stejně jako naslouchal Jeremjášovi, naslouchá i nám a mluví s námi o našich obavách i o tom, čemu nerozumíme. Bůh však Jeremjáše neujišťoval: ́Udělals dobře, žes to pole koupil. Nakonec se ti to vyplatí, uvidíš. Já ti to vynahradím. A z těch posměváčků si nic nedělej, vždyť ničemu nerozumí. ́ Ne, nic takového Hospodin Jeremjášovi neřekl. Místo toho otevřel Jeremjášovi pohled do budoucna a ukázal mu svůj záměr s Izraelem. Bůh dal Jeremjášovi naději. Očima víry. Bůh chce vidět své děti požehnané, s očima víry. Bůh chce, abychom porozuměli jeho záměrům s tímto světem. On je schopen změnit naši situaci; vždyť není horší než Jeremjášova.

Závěr

Blížíme se k závěru dnešního kázání. Mluvili jsem o realistické a nerealistické víře, o naději a pesimismu. Od Jeremjáše se můžeme učit, že naše víra má být realistická – založená na důvěře v Hospodina, a ne pesimistická – založená na našem vidění situace a životních okolností. Řekli jsme si také, že víra je základem naší naděje. Stejně tak, jak naděje úzce souvisí s vírou, tak je víra pevně svázána s poslušností. Jestliže budeme poslušní, budeme pro Boha použitelní. A nebudeme přitom ani muset vyvíjet horečnou aktivitu.

Jeremjáš investoval do Boží budoucnosti. Do jaké budoucnosti investuješ ty?! Jsi také součástí systému pesimismu? Anebo děláš kroky víry? Svět nás považuje za blázny, ale ve víře v Boží dílo můžeme být tomuto městu požehnáním. Bůh je větší než tento svět.

Amen.

Leave a Reply

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..